Na poslední strany XX. ročníku Českého Lidu.

Končíme jubilejní, dvacátý ročník Českého Lidu. Děkujeme za všecky tištěné i psané projevy uznání a náklonnosti, jež byly redakci i nakladatelství Českého Lidu zaslány. Vyplnili bychom jimi, kdyby se otiskovaly, celé číslo Českého Lidu. Vzdávajíce díky upřímné, nechceme rušiti závěrečný doslov XX. ročníku steskem, že se poměry, pokud se týče předplatitelů, bohužel nezměnily a že více jsme po té stránce dostali slibů nežli skutků. Zápasíme stále o bytí a nebytí. Jen blahovolná podpora České Akademie jest jazýčkem na váze ... A přece i tento ročník svědčí o dobré snaze vydavatelstva i redakce, obsahem i obrázky tak hojnými, přes nehodu, která i náš časopis postihla několikaměsíční stávkou v závodech reprodukčních.

Neotiskujeme projevů všech, ale jeden přece bychom rádi zachovali budoucí paměti na památku, jak o nás smýšlel nadšený, neznámý nám horlivec pro studium lidu českého. Pod značkou »an« uveřejnil v Našich Hlasech, vydávaných od historika Josefa Miškovského v Českém Brodě 1910, č. 47. Naše Hlasy, péčí red. Miškovského, liší se od některých listů krajinských vážnou snahou seznamovati s literárními novinkami i podávati kulturní přehledy i případné historické a topografické studie, s obsahem vhodným pro místní čtenářstvo. A tak tedy uveřejňuje číslo uvedené tento feuilleton: O »Českém Lidu«.*) (Vzpomínka.)