Předchozí 0021 Následující
str. 8

volal podomka Kratěnu, obrovitého člověka a známého koňaře, který v létě v zimě chodil ve vysokých botách, koženkách a v bílém kožiše s tulipány na zádech, a odevzdal mu pinčlíky s příkazem, aby je spolehlivě zavřel někam, odkud by nemohli utéci a aby jim nikdo nemohl dát nic žrát. Kratěna ihned porozuměl, o co běží, pinčlíky hodil do kurníka, který byl k vůli bezpečnosti drůbeže ve přízemí na kladku uzamčen, protože slepice na hřád chodily po bidélkách do oken pod střechou. Tam miláčkové vévodkyně byli asi tři dny u vězení. Ač ňafali a vyli, žrát nedal jim nikdo nic, jenom vodičku dostali... Měli přísný půst. Avšak čtvrtého dne náhle přijela »k bílému lvu« vévodkyně své miláčky navštívit a pozeptat se, jak se jim vede. — >Tuze výborně !« sděloval rozumný kuršmíd. »Teď právě se koupají,« dodal. »Kratěna je hned přinese!« Podomek zatím dal pinčlíky do vysokého škopka, napumpoval na ně vody, koštětem je v lázni té pěkně vyplavil a potom v koňské dece je z koupele vévodkyni přinesl. Vyhladovělí pinčlíci, jimž docela nic nescházelo, nežli že byli přecpáni a mazlením unaveni, spatřivše svou paní a slyšíce její hlas, hned jako diví na ni se radostně vrhli, jali se na ni skákati, že ji drahou robu poškubali, obíhali ji, vesele štěkali, tak že vévodkyně všecka potěšena, jak je Steidler rychle a dokonale vyléčil, nemohla najíti dosti slov uznání a vděku pro jeho zvěrolékařskou dovednost. Steidler chválu její vážně poslouchal, hlavou při tom přikyvoval a svědčil pravdivosti jejích slov, že se zvířatům musí umět rozumět. — — Od té doby požíval u vévodkyně obzvláštní přízně.

Když stavěli Skalickou novou císařskou silnici a Josef Steidler stal se zde z kovářského mistra slavným hostinským, užíval při skalickém farním chrámu ve Skaličce Pfeiferovské fundace pro kněze deficienty František Hurdálek. Sídlil mezi kostelem a »starým zámkem« ve zvláštní typické budově, která v tehdejší své podobě doposud stojí a nazývá se »malá fara«. František Hurdálek narodil se dne 6. května 1790 ve Studnicích u České Skalice a na kněze vysvěcen byl v Hradci Králové r. 1814. Jsa však útlé, vysoké postavy a slabého zdraví, musil se účasti v duchovní správě vzdáti a jako kněz deficient uchýlil se za fundatistu do Skalický. Povinností s fundací tou spojených neměl žádných jiných, nežli v neděle a svátky o 9. hodině sloužiti mši svatou a dle okolností farnímu duchovenstvu vypomoci.

Byl to ušlechtilý, spanilomyslný muž, kněz toho slova v pravém smyslu v ohledu každém a při tom horlivý český vlastenec. Nemaje >na malé faře« ve Skaličce valného zaměstnání duchovního, obíral se v létě pěstováním květin a ovocného stromoví a v zimě vázal knihy.

Když kovář Steidler větší část rozvalin »starého zámku« zužitkoval pro novou hospodu, vyžádal si Hurdálek zbývající jejich asi třetinu ke své fundaci, dal rozvaliny vybourati, sklepy v ní se nalézající zasypati, na plochu takto získanou dal navézti plodné prsti a zřídil si na ní zahradu, již s dovednou horlivostí a láskou pěstoval, maje v ní květiny,


Předchozí   Následující