(Zatím se již setmělo. Všickni odešli, jen bratr Matějův Václav a jeho-žena. Muž jde ke dveřím a chce tam.)

Václav. Odešel a zavřel za sebou.

Lída. Zavolej ho ven a popros ho, když mu dal B&h hojné požehnání, aby z toho tobě, bratru svému, daroval as půl korečka žita, sic umřeme hladem.

Václav. Daroval? Toho slova nezná bratr můj, ale chci s ním předce promluvit. (Tluče na dvéře.)

Matěj. Kdo to tluče?

Václav. Já, tvůj vlastní bratr, prosím tebe na slovíčko ven.

Matěj. Na slovíčko a můj bratr bídák a za slovíčkem vězí žebrota !. (Otevře a vyjde.)

Václav. Snažně tebe prosit, bys nám půjčil žita půl korečka.

Matěj. Půjčil? Nač vám půjčit? Kdy a čím chcete splatit? Vždyť nemáte ani pole tolik, co by pokryl dlaní!

Václav, Záda. Na splátku ti bude naše práce.

Matěj. Špatná by to byla spekulace, dát hotové, a na práci čekat! Měls-po otci tolik jako já, kdybysi byl lépe hospodařil, nežebral bys, ani žena tvá.

Václav. Žel Bohu buď! Není vina má. Nepromarním, nerozházím, daremně nic nevydám, celý den se nalopotím a přec ničehož nemám. Co jsem zdědil po svém otci, lidé zlí mi pobrali; nemám štěstí nižádného,, vše se mi v nic povalí.

Václav, IAda. Slituj se, a nedej zahynouti !

Matěj. Dám vám práci.

Václav, Lída. Díky, věčné díky!

Matěj. Ty mi, bratře, budeš v noci hlídat, aby nekradli mi obilí — zlíf jsou lidé, zlotřilí! A tvá žena ve dne bude mlátit. Za to, abych vám to řekl zkrátka, jíst budete, co jí má čeládka. A nyní ať žena tvá jde domů — neb nevěřím já nikomu — a ty mi tu zůstaň u stodoly. (Lída i Matěj odejdou. Václav sám.)

Václav. Tak za pouhé najedení nemám já nižádné noci spáti, žena celičký den do umdlení na mlátě má pracovati — toť tvé bratře, dobrodiní ! Však pomoci žádné není; jísti třeba, a doma ni sousta chleba..

(Sedne ke stodole na kámen a zpívá:)

(V tom co zpívá, vzejde světlo jako denní, a pomalu přijde Štěstí, krásná; panna v bělí, sbírajíc po cestě ke stodole klasy, a pak zavázavši je v kytici, zastrčí do stodoly. V tom přistoupí k ní Václav, a popadne ji za ruku.)

Václav. Stůj, kdo jsi? A co tu hledáš?

Štěstí. Já jsem bratra tvého štěstí, sbírám klásky na počeští, ježto ženci ztratili, by měl více obilí.