raturách, v úpravě skladeb, určených pro zábavnou četbu lidu prostého. Pramenem všech, ať již přímo nebo nepřímo, byla četná, již uvedená vydání latinská. Překladatelé ovšem si měnili původní text tam, kde byla volnost, pobaviti čtoucího vtipem a narážkami ze života domácího (srv. rodokmen Markoita a jeho ženy). Podobná místa srší bujností a výstřelky až neomalenými lidového humoru domácího, přizpůsobeného vždy od překladatele požadavkům a úrovni krajanů čtenářů. Z řady těchto knížek o Markoltovi Zibrtova kniha uvádí vydání: 1. Italská. 2. Španělská. 3. Francouzská. 4. Anglická. 5. Hollandské. 6. Dánské. 7. Švédské. 8. Maďarské.

Studiem Markoita polského obíral se ve svých úvahách o lidových pověstech a knížkách četby prostonárodní hlavně Dr. AI. Brückner. Polský Markolt má mnoho shody a příbuznosti s Markoltem českým. Vysvětlíme tento souhlas asi pravděpodobně stejnou, totiž latinskou předlohou společnou. Charakterisuje nadšeaou pochvalou Brückner Markoita polského jako první vítězství jadrné mluvy polské v duchu řeči lidové a jako vzornou ukázku umění překladatelského z latiny těžkopádné středověké do lidového hovoru polského.

Na Rusi došla obliby a několikerého zpracování látka východních pověstí romantických o králi Šalomounovi, a o účastenství Morolfa-Markolta v dobrodružství Šalomounovy ženy. Markoltovy rozprávky a mudroslovné hádky se Šaloraounem, jak jsme je poznali ve variantech západoevropských, čerpaných vesměs z latinského dialogu Šalomouna a Markoita, nezdo-mácněly tolik v ruské literatuře, jako v literaturách západoevropských.

Na potulkách po západní Evropě zavítala také do zemí českých známá družina: Řecký Ezop v rouše domácím, česky upraveném. Doktor Krobián s počeštěným jménem Hrubeš. Jeho blíženec z Plzně fysicus Franta se svým povedeným cechem privilegovaným. Ohyzda Markolt, věrný druh Frantův, shodující se s ním zvláště v nevázanosti rozpustilé řeči a v strojené zášti proti ženám. Později, ve druhé polovici století XVI., připojil se také nezbedný krajan Němec Eulenspiegel s počeštěným jménem Enšpigl, přizpůsobeným české výslovnosti, a záhadný výmlouvačný pan Nevím, původu rovněž německého (Niemand, Weissnit), jakož i Obr z Narrovské země sice příchozí, ale s rozměry pro zábavu a smích vylíčenými docela podle krajin, měst a budov českých.

S Ezopem a Enšpiglem byla literární historie česká dosti obeznámena. Práva doktora Krobiana a zvláště vzácná a posud neznámá Práva Frantova uveřejnil Zíbrt z unikátu Petrohradské Akademie s výkladem nákladem si. III. třídy České Akademie jako památku staročeskou, důležitou pro filologa, lexikografa i literárního a kulturního historika českého. V nové knize představuje se rovněž málo posud známý staročeský Markolt s ochráncem všeho nepořádného služebnictva Nevím, s chvástavým Obrem ze země Narrovské. Heslo Markolt ve Staročeském slovníku Gebauerově značně by se nyní pozměnilo a rozšířilo, použije-li se z nové knihy dalších svědectví, zmínek o Markoltovi. Zvláště došlo obliby u Čechů pořekadlo o ženě škaredé, šeredné, že to jest Markoltova žena, dcera nebo sestra. Také zdomácnělo úsloví: pláče jako sestra Markoltova loňského smíchu = bych a honiti.