slov ve větě, jak rozmyslně, vtipně i laškovně, potutelně volíval obrat čerpaje z lidového podání českého, aby měly tyto přemoudřelé věty, úsloví, hašteřivé námitky, břitké odvety takový účinek v češtině, jaký mají v latinském originále. Vrcholem překladatelské obratnosti jest přeměna latinského rodokmenu Markoita a jeho ženy (viz v příloze), do něhož Čech vložil se znamenitým úspěchem z lidového podání jména, přezdívky, posměšky z řeči lidové: Sedlák, Chlap, Chlapec, Sršeň, Slivoň, Blivoň, Rumiplot, Ruda, Radvan, Trampota, Durchan, Drchta, Stahlice, Hochna, Šplundra, Perchta, Kmochna, Čada, Robizna, Trlenda, Vochle. Tento výčet poučuje nejlépe, jak dokonale český upravovatel znal řeč lidovou a jak znamenitě uměl těžiti při počeštění latinského originálu. Dosvědčil to také u rozličných průpovědí a vět příslovných v prudké slovné půtce, ráz na ráz, s moudrým Šalomounem, což právem charakterisuje Truhlář výrokem, že to byl pravý zkušební kámen pro umění překladatelské.

Obsah Markoltových rozprávek: Král Šalomoun uzřel Markoita škaredého, ale obdařeného výmluvností. Pozval ho k sobě i se škaredou ženou Markoltovou. Vyložili si druh druhu rodokmen, Šalomoun rodokmen biblicky vážný, z písma svatého, Markolt rodokmen čtveračivý, s narážkami na souvěké posměšky, nadávky a humor lidový. Král vyzval Šalomouna na kratochvilné rozmlouvání o závod. Šalomoun důstojně a vážně strojí věty, většinou vybrané do slova z bible. Markolt mu odolává hotovostí odvety. Pronáší přísloví, vtipy, satyry na poměry souvěké, veřejné, společenské, s netajenou neomaleností a s pravdou zásad lidu prostého, místy přebarvenou schválně a kratochvilně nastrojenou proti velebnosti přísně rozmlouvajícího mudrce krále, který konec konců nemohl odolati vtipu a bystrosti ohyzdy Markoita. Místo odměny chtěli dvořané královi Markoita bitím vyhnati. Král ho zachrání. Brzy potom na lovu Šalomoun zajel k chýši Markoltově a rozpřádal s ním hádankovou rozmluvu, když Markolt na jeho otázky odpovídal hádankami, jež pak luštil a vysvětloval (člověk, půl člověka, hlava koňská = Šalomoun na koni; hrachová zrna vroucí, vstupující a sstupující; zaměstnání otce, matky, sestry). Zároveň prozrazuje Markolt, že nabyl chytrosti, ze supova srdce na topince. Býval pak Markolt často na dvoře králově, bavil ho, zápolil s ním hádkami slovními, přinesl mu hrnec mléka přikrytý kravincem, dokazoval nespolehlivost důvěry k ženě, účastnil se známého soudu Šalomounova o dětech, vítězil pravidelně důkazem svého tvrzení. Došlo ke sporu, když král ženy chválil a Markolt hanil a vzbouřil proti králi ženy jerusalemské. Pokořený Šalomoun udobřil si ženy, utišil vzpouru, ale zanevřel na Markoita, odsoudil na šibenici. Šalomoun vyhověl prosbě Markoltově, že si smí vybrati strom, kde bude pověšen. Markolt se služebníky královými dlouho strom ten hledal, hledal, ale nenašel. Ušel šťastně z rukou krále Šalomouna, spěchal domů, odpočíval a hodoval s ženou svou v pokoji.

Jako se podařilo cizím badatelům studiem srovnávacím z lidového podání u jednotlivých národů zjistiti v nynějších zkazkách, pohádkách a rozprávkách látky příbuzné s Markoltem, tak jistě i toto vydání staročeského Markoita povzbudí ke srovnávacím studiím o jednotlivých mo-