tury, literární historik Jan Bolte, jehož srovnávacích studií o latinském Nemo Zíbrt se často dovolává.

Rýmování první bylo vydáno před r. 1512. Jeho smysl zní jasně ve shodě s obrázkem: Nesvědomitá, lehkovážná čeládka ničí, zkazí v domácnosti nádobí a nářadí, zmlsá jídla a pití a potom na otázku, kdo to zavinil, vykrucuje se vytáčkami: Já, my nic — to Nikdo neudělal! Tedy tohoto pána neznámého, Niemand zvaného, představuje Schan jako ubohého trpitele, kterého čeládka ve svých výmluvách nespravedlivě podezřívá a osočuje, jako by všecko natropil a napáchal v domácnosti. Niemand na obrázku již vylíčeném, otrhanec belhající, kulhá mezi spoustou zkaženého, zničeného nádobí a nářadí. Okuláry má na nose, aby viděl, kudy prchnouti, a zámek na ústech, aby neprozradil, neodmlouval. Kolem vine se nápis: »Niemants hais ich; was ieder man tut, das zücht man mich«. Schan výslovně přiznává, že jest původcem i básně i tohoto dřevorytu (»Der ditz hat dicht und geschnitten«). Niemand, nevinný tvor, zle si stýská, hořekuje žalostně, co vytrpí, co vystojí ubohý chodec, potuluje se světem s žebráckou mošnou, když všude čeleď ho jmenuje jako strůjce nepořádku, jako vinníka, ať se cokoliv ztratí nebo poláme.

Na pouti po západní Evropě zabloudil Niemand-Nemo ze skladby Jörga Schana také do literatury české. Zachovala se jediná jeho stopa ve vzácném unikátu ve vévodském museu v Gothě, kde ji nalezl opět Jan Bolte, jemuž přísluší zásluha, že se stará při výzkumech po archivech, bibliothekách a museích o bohemiea, o nichž pak laskavě redaktora Českého Lidu se vzornou ochotou a příkladnou nezištností zprávy podává.

Nešvary čeledi, hlavně kuchařek, děveček, tepali naši mravokárci ve století XVI. stejně horlivě a posměšně, jako Jörg Schan ve svém rozmarném rýmování o trpiteli Niemand, na něhož také u nás v hospodářství, v domácnosti mnoho se svádělo, vymlouvalo. Kdo to zavinil? Nikdo, nevím! Kdo rozbil nádobí? Nikdo, nevím! Kdo to smlsal? Nikdo, nevím. A tak není divu, že podle českého způsobu mluvem latinský Nemo a německý Niemand zdomácněl také u nás, zaměniv původní' jméno svoje srozumitelnějším Nevím, že přebýval u nás rovněž často mezi chasou, čeledí a mezi nezdárnými dětmi. Aby byla i jeho podoba zachována, postaral se neznámý překladatel a vydavatel o dřevorytinu, napodobenou podle předlohy prvního vydání Schanovy skladby.

Unikát ve vévodském museu v Gothě objasnil, jak si dlužno představiti záhadného ničitele nářadí a nádobí v domácnosti, Nevím. Jest to list folio, 37 cm vysoký, 24 c« široký, s textem ve čtyřech sloupcích. Byl uložen dříve ve vévodské bibliothece v Gothě, nyní se chová ve vévodském museu, svazek II. č. 76. Obsah jeho jest docela srozumitelný, až asi na dvě místa. Nevím stojí uprostřed nádobí a náčiní, kde jako by bylo právě řádilo Boží dopuštění a všecko zpřevracelo a zkazilo, stýská si na kuchařky ludařky. Tepou hrnce, konve, hledí si pamlsků, nač přijdou, bez dovolení si pochutnají. Místo práce touží každá po frejířích, milovnících, jak by se jen s nimi sešly. Příležitost mají při chůzi pro vodu,