str. 256
ven nechtělo.« Hejtman Sam. Ig. de Bois nepřál německým fořtům a proto psal o nich 28. února 1675 komoře, že v rybnících ryby v éas potěru střílí a »zavěsíc leckdes v krčmách nedvěda křídou na stěnách — od vandrovali«. Kopiář z r. 1675. A. Drachovský.
Starodávné rady proti bolestem na prsou.
Dobré jest píti odvar sušené zeměžluče. Odvar ajbišu (ibišek, Hibiscus Trionum) a melisy (včelník, rojovník, Melissa officinalis) pij proti bolestem na prsou. Hojně pij odvar kořene vosládeře (osladič obecný, Polypodium vulgäre). Dobrým prostředkem proti bolestem na prsou jest píti odvar plícníku, jaterníku a řeřuchy (řeřicha potoční — Nasturtium officinale). Bolí-li tebe na prsou, natrhej mateřídoušky a nastrouhej do ní černé kostice, vše svař a odvar pij. Mateří douška je dvojí a sice mužská a ženská. Mužská má lupínky špičaté a ženská kulaté. Mužské užívá se u mužů a ženské u žen. Jen takovým užitím možno docíliti úlevy. Vezmi černý kořen (kostival lékařský — Symphytum officinale), nastrouhej ho, dej pak do slabé kořalky a v té nech 24 hodin státi na slunci. Toho po té, užívej, bolí-li tebe na prsou. Usuš zrna járky (žito jaré), upraž, semel na prášek a vař jako černou kávu. Sceď, přidej uvařeného teplého mléka, oslad1 a pij, bolí-li tebe na prsou. Kapej smůlu z jedle na rozehřáté želízko a kouř vycházející z toho pouštěj do krku a polykej. Jinde opět přikládají nemocnému na prsa teplou právě staženou kůži psa nebo mořské svinky (morce). — (Herbář psaný 1765.) J. Pavelka.
Slováci v Berlině.
Na schůzi společnosti pro lidovědu v Berlíně přednášel o Slovácku na Moravě stud. fil. Hugo Siebenschein. Srv. zprávu úřední Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, red. Dr. J. Bolte, Berlin, 1910, str. 238: »Herr stud. phil. Hugo Siebenschein sprach dann unter Vorlegung zahlreicher farbiger Bilder des Malers Józa Úprka über Volksleben und Volkstracht in Südmähren. Die Hauptmasse der Bevölkerung besteht aus Slowaken, die ein arbeitsames, frohes und frommes Völkchen sind. Die vorwiegend ländliche Arbeit vermag die Bevölkerung nicht zu ernähren, deshalb ziehen besonders die armen Gebirgsslowaken auf Arbeit nach Österreich. Trotzdem lieben sie bunte Farben in ihrer Tracht und sind grosse Freunde des Humors und der Musik. Auf der slovakischen Kirchweihe pflegt es sehr lustig herzugehen. Auch andere Feste werden geräuschvoll gefeiert. Die Sitte des Maibaumes ist ihnen bekannt. Man tanzt unter ihm, während bunte Bänder die Paare verbinden ; Nationaltänze werden von einzelnen zum besten gegeben. Bemerkenswert ist auch die grosse Frömmigkeit der Slowaken. Fast jedes Dorf hat eine Kirche. Ihre Andacht entbehrt völlig der Mystik, und Wallfahrten, besonders zu einer Kapelle des Heiligen Anton, spielen eine bedeutende Rolle. Ihre Wohnhäuser sind von einfacher Bauart und weissglänzend bemalt, über den Fenstern häufig farbige Verzierungen, welche von den Frauen hergestellt sind. Die Ausstattung der kleinen Stuben zeigt Vorliebe für bunte Geschirre und bemalte Truhen, während Schränke fehlen. Die slowakische Volkstracht in Nordungarn wurde von einer anwesenden jungen Dame veranschaulicht. Dann beschloss der Redner seinen interessanten Vortrag mit einigen gesungenen slowakischen Volksliedern . . .« Rádi v Českém Lidu zaznamenáváme toto šíření vědomostí o Slovácích v Berlině ... Co poučení, slovem i obrazem, mohla by cizina čerpati o Slovácích z Českého Lidu z posavadních 20 ročníků, kdyby se odstranila zásada: Bohemica non leguntur! Zbt.
|
|
