Co na střeše neshnije ? (Díra.)

Žádnej mužskej není celý, co mu schází ? (Jedna žebra, kterou Bůh Adamovi vyňal.)

Já mám kurníček, pln bílých slepiček; při nich jen jednoho kohoutka zpěvného. (Üsta, zuby, jazyk.)

Panna sedí v kvítí, celá se jen svítí; dám-li panně polena, vyžene ven jelena. (Oheň v kamnech.)

Rytec jede z tejlova, okolo poslouehálova, staví se u kouká-lova. (Veš.)

Jde červený žváč, má dva roháče, čtyry cupitáče, pátej vomytáč. (Vůl neb kráva.)

Sedlák jede do lesa, voj má z lesa; a když jede z lesa, má voj do lesa. (Straka letící.)

Žádná věc na světě není bez toho, na všecko to vleze. (Jméno.)

Jak je venku? (Daleko, široko.)

Dům jeden vím, neuhodneš-li, povím, a ten dům vždy hučí, hospodář v něm mlčí, i přijde muž bez koně, nesa nit na lůně, jav hospodáře, pryč jej vleče, a dům derou pryč uteče. (Řeka, v ní ryba, přijde rybář v lodi nesa síť, chytí rybu a voda skrz síť uteče.) Z Kroniky o Apollo-novi. Též další dvě.

Jsou čtyry sestřice, jimž nepotřeba přeslice, u sebe blízko stojí, žádného se nebojí, a pakli kam běží, nikdá k sobě nemluví, jedině když jich zličí, tedy velmi vysoko křičí. (Kola u vozu.)

Jest jeden okrouhlík, jenžto není pacholík, divného jest obyčeje, jenže nemá obličeje, a kdož na něj snažně patří, ten v něm svůj obličej spatří. (Zrcadlo.)

Ač se ráda nosívám, přec na zem vždy musívám; starci bývám třetí nohou, mnohý bit jest mnou ubohou. (Hůl.)

Párek černých chlévků mám; do nich bílé krávy dám, ty když se tam umístějí žádnejch tam víc nepustějí. (Obuv a nohy.)

Když je venku tuhý mráz, co v světnicích nejlepší květe? (Okna.)

Kdy voda stuhne tak, aby se v kusech nositi mohla? (Když zmrzne.)

Kdy promokne člověk bez vody a bez deště ? (Když se silně potí.)

Co je v letě všecko zelené a v zimě všecko bíle? (Zeni, zelená rostlinami, bílá sněhem.)

Tvrdšího jsem těla, než jest moje duše, křehčí kůže celá, zajíc jí v hladu kouše. Oděv můj zelený na jaře oblacím, na podzim zkažený na zem zase svláčím. Plody mé jsou barvené modré, žluté, červeně. (Ovocný strom.)

Já jsem krotké zvířátko, tiché, ba nejtišší, kdyby mne bili, hnedko hlas můj neuslyší. Na odpor se nestavím neb žádnou zbraň nemám, kožich teplý ostavím vždycky na oděv vám. Mne [zaijáš prorok k Ukřižovanému přirovnal v poslední krok k skutku přehroznému. (Ovce.)

Kdy zůstane voda v řošetě ? (Když zmrzne.)

Běží to běží, přikryté tíží. (Voda a na ní led.)