Winter líčí v knize Kulturní obraz česk. měst I., 577—78 tyto hádky, která trvaly až do 17. století. Nejzajímavější po stránce kultúrnohistorické je rozsudek z r. 1477, kdy dovoleno oběma dělati novou a spravovati starou obuv s důvodem, že »těchto časů obuv nová nižší a škorně jezdecké ostřejší nežli prve se dělají, aby tedy v tom rytířským lidem nedostatek nebyl«. Roku 1618 dokonce zaveden byl

16. Cínová konev z r. 1726.

určitý počet prtáků, takže jich smělo býti vždy jen 10, a dáno jim jméno »flekýřů«. Osm pánů direktorů tehdy na tomto nálezu se podepsalo.

V roce 1860, když přestalo cechovní zřízení a nastala svoboda živností, utvořila se z bývalých cechů obuvnických společenstva, a ta roku 1884 se sjednotila, a v tomto roce také své památky do musea odevzdala.