6. Znázornení velikosti chlebů v době drahoty (v domě č. p. 272) v Nymburce

opravdově, bez podvodu falše a cti, činil všecko Bohu ke cti, vlasti moje v každé době, chci sloužiti věrně tobě, práci, počestnost dávati, tebe všudy zastávati, co pak nyní při sobě mám, to ti věčně odevzdávám, jestli nemáš na tom dosti, jsem hotov dáti své kosti.

A tak z toho každý rozuměti můž', že můj oumysl všěchněm jest o mé vlasti dobře smejšleti, všechnem dobře vinšovati, a dle mé možnosti sloužiti, čehož na dokázání tuto knížku, práci mou, ne sice vedle hodnosti, ale vedle mé možnosti spůsobenou Vaší Milosti připisuji, té naděje jsouce, já vděčným skrze ni mé vlasti žádostiv jsem se ukázati, tak doufám, že vděčně od Vašich Milostí přijatá bude; na dokázaní pak té mé vděčnosti, město Nim-hurg jako vlast mou milou nepovědomou v známost jej chci uvédsti, aby ten, jenžto čísti bude, by poznati mohl, že před lety nejvzácnější nebylo, ale nákladné a dosti pevné mimo jiná města krom hlavního města Prahy, toto já těmito verši potvrzuji.

Pravdivě vysvětluji skrz verše, co jest město Nlmburg prv bylo, a od koho jest založené, kterého léta čeho zlého zakusilo a jak se ním vynachází.

Sluší každýmu chváliti, vlast svou milou velebiti, vzlášť upřímnému člověku, buď v starém neb mladém věku; neřkuliž to, co pravda jest, mají dáti i věcí čest, takto píše Plato o něm, města velkého Athenern, poněvadž to tak má býti, aniž já nechci mlčeti, podle veliké možnosti, takto začínám, k její cti: Nimburg město v české zemi jest v přepěkném položení, neb jest zdaleka viděti, jak slavné bylo, viděti, až posavad se spatřuje, podstata pravdu stvrzuje, od koho jest založené, mohu oznámit v pravdivě. Vice-mil Mnohoslaviiv syn, z Oskořína tu blízko byl, a to leta sedmi-stého, sedumdesát devátého, mnoho vzáctný byl kraji tom, píší