Obr. čís. 7. Tvary vydutého kachle ze Štýrska a z Bosny (poslední).

povrch jest rozmanitě vyzdoben, aby vyzařování teploty bylo co největší. Divem umění hrnčířského jsou plastické ozdoby kamen z doby baroka a rokoka.

Vývoj vydutého kachlíku není tak jasný. Ěímské vykopávky nic podobného neznají; ač kamna s vydutými kachlíky nejsou tak převelikou vzácností; vyskytují se v Bosně, v Korutanech, a naše

»kamna s kapličkami« nejsou nic jiného než kamna, kde bylo zasazeno několik vydutých kachlů. Vydutina našich kamen jest, co do velikosti různá; někde o základě 2 dm a výšce 3 dm, jinde větší. Staří lidé pamatují, že se v »kapličce« opékala jablka, brambory a pod. Někde byla prý kaplička i tak veliká, že se v ní ohřívala tepla milovná kočka.

Stará kamna stála na zděném podkladě, na tomto spočívalo klenutí o několika kachlích. Kout světnice, který byl kamny obyčejně zabrán a pak tvar. kachlíků působil, že kamna přejímají tvar hranolu. Nad kamny lze viděti jakési lešení z dřevěných tyčí, kde se sušívá vlhké prádlo a mokrý, zmoklý oděv. Kolem kamen jest

Obr. č. 8. Kamna s lavicí a lešením.