str. 110
hudba obvesělují srdce. To my očitě spatřujeme při každém hodování, kdežto i ti, kteří sice melancholických povah a ne veselých rozmarů jsou, jak jednu neb druhou skleničku vypijí, hned se jim vyjasnívá tvář, počínají s jinými přátelsky jednati, ba časem i vejskati. Proto Barro nazývá víno sladkým kořenem .veselosti. Ku konci stolu přichází poslední litera P, a vyznamenává: Po vší zemi vyšel zvuk jejich; nebo když páni hosti jsou již dobře podnapiti, tu bývají hádky a křiky, že zaěasté člověk ani sám svého hlasu slyšeti nemůže. Zaznamenal také Timpius ta hostinská pravidla, a trojnásobný stav hostů připodobnil trojnásobným literám; nebo jako trojnásobné jsoii litery, totižto: litery (hlásky, samohlásky, souhlásky) zvučné, spoluzvučné a němé, tak i trojnásobní bývají hosti: muži, ženy a mládenci, pacholata a panny. Muži mají býti při stole litery zvučné; nebo mužům přináleží u stolu mluviti a hovořiti. Ženy a mládenci mají býti litery spoluzvučné, aby když se jich někdo na něco táže, na to odpověď mírnou dali a sice se do řečí nemíchali. Pacholata a panny mají býti literj- němé, aby poslouchaly a mlčely. Ale když k pití přijde, nejsou tu žádné litery němé, jsou samé zvučky a spoluzvučky; každý tu mluví, nemlčí žádrý: a proto se víno jmenuje klíčem úst. Č. Zíbrt.
Opava má prý svůj původ od toho, že se na tom místě, kde se nyní rozkládá, před mnohými a mnohými stoletími dva soupeři pohádali »o páva«, a na památku té své hádky město tu založili.
* Jak se točí obloha a jak bije hrom. Lidová škádlivka z Táborská. Jednou dva čeledínové jedli maso z jedné mísy. První měl ten obyčej, že sobě vždycky nejlepší kousek vzal, a aby pohodlněji vybírati mohl, mísu vždy k sobě obrátil, a říkával: »Tak se obloha točí.« Druhý se mrzel nad tou nezdvořilostí, poněvadž s ním zároveň po těžké práci jídati musil. Když tedy ten první při druhém jídle zase mísu k sobě obracel, řka: »Tak se obloha točí,« — popadl druhý mísu oběma rukama, vrazil ji druhovi na hlavu, že mu maso i omáčka po tváři tekla, a pravil mu: »Tak bije hrom!«
V. Eisner.
*Pořekadlo udivení: Prolomte se nebesa, spadni buchto jako necky, na půl lokte máku v ní! A. V. Maloch.
Dr. Čeněk Zíbrt:
Literatura kulturně-hiístorícká a ethnografická 1913—1914.
|
|
