(Jde k vrátnému:)

Vrátný žide Mardochei,

máš se mnou jít hned ke králi.

Žid vrátný:

Na královské poručení

půjdu s tebou bez prodlení.

(Berlu políbí:)

Vivat, vivat, pane králi,

přeju já jim dlouhé zdraví,

co pak za příčinu mají,

že jsou si pro mně poslali.

Král:

Žádnou příčinu proti tobě nemám,

ale za tvou věrnost tobě dary dáta.

Teď řekni, co žádáš ode mně,

než je jakkoli mnoho, neodepřu tobě,

nebo se komorníci přiznali,

že jsou mně zabiti chtěli.

Žid vrátný:

I to bych já nebyl věrný sloužící,

kdybych vzal plat od té věci.

Hy já od nich plat za to vzít,

to u mně nemá přístup mít.

Král:

Mardochei, tys mně zachoval života mého,

ty musíš vzít plat od toho,

chci tebe nyní obohatit,

tvou věrnost tobě odměnit.

Žid vrátný:

Ještě jednou jim povídám,

že pro plat v mém srdci místa nemám;

nemám-li z lásky něco učinit,

radč se vypovídám sloužit.

Král:

Ze srdce přání by mé bylo,

kdybych měl takových mnoho,

ten příběh já dám zapsati

a ty jdi zas vartovati

a tobě, služebnice, přikazuji,

abys to zapsal do letopisů knihy.

Služebník první:

To já hnedky psáti budu

a jak se mluvilo, postavím pravdu.

(Chvíli píše:)

No, již to je pro pamět zapsaný

a teď, pane králi, můžou být veselý.