str. 304
k sobě, a učil ho modlitbu k Bohu, takoví, 'jakou my za našich dnů Bohu přednášíme. Když ho takovým způsobem naučil modliti, tak ho pustil od sebe, a kázal mu, by se modlil; tu však mladík místo modlitby oné od kněze naučené opět začal modlitbu svou, skákaje totiž opět přes příkop, volal slova: »Pane Bože, to pro Tebe, Pane Bože, to pro mne.« Tu se uznalo, že modlitba mladíkova právě tak Bohu milá jest, jako modlitba naše obyčejná, poněvadž prý se to takořka řízením Božím stalo, že místo modlitby, od kněze naučené, opět svou modlitbu Bohu přednášeti začal. (Z Lounská).
Leop. Štorch.
Potrestání pomlouvačného nepřítele. Dostaň od něho sliny a měj přichystaný smolný džbán a špendlíky (si kup), jen je nesmlouvej a i s těma špendlíkama děj do toho džbánu, zamaž dobře a dtej to do bahna co nejhloub a když to tam, poneseš, nikam1 se neohlížej. Tak tomu (nepříteli) celý jazyk oteče a píchání v sobě mít bude a nepomůže mu žádný, dokud to v tom bahně budie zakopaný. (Z Vysokomýtska). Bol. Kalivoda.
Máš-li oči bělem pošlý, zabi do sv. Jiří hada, vem z něho sádlo a tím sádlem třikrát pod očima namaž a na židovinách vedle očí; sejde tak běl dozajista pryč — je to taky na jinší boláky, a také všemu dobytku dobrý. (Z Boleslavská). Fr. Žofka.
Černá mast. Vezmi lněného oleje, (ždibec kafru), jeleního loje, vosk, minium, černého koření, perpetýnovej olej, pryskyřici jedlovou, a žloutek, vař to, ale netop pod tím tuze, ať to nevylítne. Lněný olej, jelení loj, minium, perpetýn, to vař o samotě, vostatní do toho přidej a dobře rozmíchej a pak na ránu přikládej; třeba byla kosť zlomená, nebo rána zastaralá, zhojí se. (Z Podskalí).
J. Malec.
Pověst o vrchním Bramboroví a jeho tanci minetu. Klucký velkostatek náležel žlebskému knížeti z Aušperku. Na tomto velkostatku byl vrchní Karel Brambora. Jedenkrát při taneční zábavě mu nějaký šikovný člověk vytáhl z kapsy sto zlatých. A pak ve vůkolí z toho vznikla kratochvilná píseň: Tancoval Brambora kaprminet, někldo mu sto zlatých z kapsy vymet. A. Ludrová.
Číšek. Čížek hnízdí na jedlových vrcholích, volšovýeh neb vrbových nad vodou. Kdo prý chce jeho hnízdečko nalézti a viděti, musí do vody pod strom hleděti, nebo on prý má ve svém skrovňoučkém hnízdě kamínek, který jeho něžné hnízdečko neviditelné činí; kdo z lidí ten kamínek čížkův nalezne a při sobě jej nosí, neb ho má, může se prý neviditelným také státi a uldělati. (Letoštice). Srv. Krolmus Staročeské pověsti. I. str. 112.
J. Souhrada.
