levé straně. Na pravé straně na mírné výšině se stezkou točitou, »Vilemínka«, altán vkusný, zátiší kněžny Vilemíny, s překrásným výhledem na údolí Vltavské a v dálce pohled na skalní hnízdo, Vor-lík. Pod Vorlíkem zahlédneme blíže hrobky knížecí Schwarzenber-ské, kdlež uloženo srdce vítěze u Lipska, na kraji příkré, strmé skály, altán Poustevnu (»eremitáž«).

Mohl bych jako místní. znalec, který vyrostl v těchto krajích, který povltavské údolí od Zvíkova k Voriíku tak často prošel, pro-

Jeskyně v »Židově strouze« na Lužnici.

jel, proplaval, rozmnožiti řadu těchto podrobností dalšími názvy potoků, samot, skal, ba i jednotlivých stromů. Tu ovšem není divv že z plavců nikdo Otíkovi a Vilíkovi, jak na vorech plavali těmito končinami, nevyprávěl těchto názvů i pověstí, s nimi spojených. Kdo není rodák zdejší, třeba to byl plavec z Karlova, ze Žbonína nebo z Varvažova, z Vusího neb z Jickovic a Nevězíc, znáti to nemůže. Co 'jen pověstí druží se k potoku Bucharskému, který teče od Sobědraže! A což pověstí o potocích z lesů Kosteleckých, od rybníka »u zabitého«, od myslivny Kosteleeké nebo z lesů od Chrásta! Zastavili bychom se také na pile na Žďákově, jak tam robí lodě, na otepy dříví, na šindel, na duhoviny. Popsal jsem tuto práci i s obrázky z malebného zákoutí Žďákovského v Českém Lidu X.,