činí«). — Některé hraničné stromy v zemích československých: Buk v polesí Přerubeniee u okresní silnice z Loun do Nového Strašecí v Čechách. Koste na pokraji polesí Přerubeniee; byl mezním stromem mezi panstvím Toužetínem, nyní připojeno k Cito-libům, a panstvím Mšecem. Dub Vejsův u Běchor blíže Kopidlna v Čechách. Stával na kraji lesa jako mezní strom a dle vyrytého znamení (kříže) patřil les ten některému řádu. Dub v Jablonném nad Orlicí v Čechách. Jest mezním stromem, jenž těsně na kraji obvodu obce stojí. Dub V polesí Rožďálovice v oddíle »u šajby« v Čechách jest hraničním stromem mezi panstvím Rožďálovickým a Kopidlnem. Hruška v Milevsku v Týnské ulici byla zasazena na hranici divou zahrad atd.

Také potoky a řeky byly nejčastěji označovány za meze divou pozemků sousedních. Eovněž stezky a cesty byly používány za meze, jakož i náspy, nánosy, hromady, mohyly, mezery, rokle, příkop, mosty.

Kde nemohli vyhledati přirozený znak mezní, stavěli mezníky umělé: koly, kopky, kopce, země nasypaná v pahrbek, nebo kopce kamenné. Do kopců ukrývaly »svědky«, předměty, které hnilobou se neničily a při tom snadno znatelný jsou, jako hrnce s iihlím naplněné, penízky kovové, střepy a podobné věci. Při ohraničování pozemku města Lipnika kopec nasypán byl a »hrnec s uhlím a některé peníze do toho kopce zakopány jsou«. Někde také na hranicích vykopávaly se dolíky, rovy, do nichž se buďto jiná zem, od okolní různorodá anebo jistá znamení vkládala. Nejobyčejnějšími mezníky byly kameny, velikostí a podobou nápadné, a zvláště někdy poznamenané. Kameny ty do země zasazené sluly též sady mezně, sádky, sadovci. Markrabě moravský Vladislav daroval r. 1215 klášteru Hradišťskému dvůr Kněžice, při čemž byla vedena hranice (Sadek). »V těch mezích, jakž sádly mezné jsú jim sazeny« (v jižních Čechách r. 1461). »Žádal prálva horenského, aby se mu tu sadové postavili, a sadilo se tu šest sadovců« (r. 1562). »a dále nemají pásti mimo ty sady a hranice, jakož kamením vysázeno a vyměřeno jest« (r. 1567). »Dva kameny sadové a hraniční« (r. 1582). »Oře mi přes sadový kámen«, (r. 1582). Mezníky měly tvar buď hranolu nahoře zakulaceného neb kříže; na nichž vytesány byly znaky rodinné majitelů, vidlice, čísla, letopočty a pod., anebo byly to obyčejné kameny, zpravidla co možná velké a těžké, takže několik mužských paží, potřebí bylo, by se takovým mezníkem jen pohnulo. O tvaru a způsobu sázení kamenného inezníku píše jmenovitě Menšík takto: »Mezník kamenný má býti obzvláštního způsobu, rozdílný od jiného jakž, velikostí, zvláště na dlouhost, tak také jiného jádra nežli jest kamen toho dna, tak jestli dlno kamene černého, mezník aby byl červeného, sivého neb jinak . . . kamenný mezník vsazen má býti ne šířkou, než bokem ukazující na jiné mezníky, a vždycky má