se šetřiti, aby nebyl tak tlustý jako široký a mál státi špicem A^zhůru, podlužně, kolmo.« Pod mezníky kamenné dávaly se »svědkové«, poněvadž mezníky možno snadno přesaditi. Za svědiky mezníku byly: kusy cihel, hřebíky (Křivoklát r. 1615), hřebíky pod-kpvní, jáhly. (Kniha pamětí boleslav. z r. 1593), kaménky oblázkové (Křivoklát r. 1615), knoflíky (Křivoklát), knoflíky skleněné (Křivoklát r. 1615), okuje, okoviny kovářské (Vsetín r. 1720), peníze (Křivoklát r. 1615), proso (r. 1656, Český Lid. I. 82), přezka, přezka mosazná, sklo, škvarek kovářský (dle knihy kolínské), škvarek kovářský neb okuje (r. 1656, Č. Lid. I. 82), uhlí (Knihy horšovo-týnské).

U starých Čechů mívaly mezníky svá zvláštní jména. Názvy mezníků měly původ svůj buď od osob, od polohy neb místa, oú události, od tvaru neb podoby, aneb byly původu různého. UvenJteno hojně jmen ve zprávě z r. 1591, uložené v archivu města Kutné Hory pod číslem 4547 (Dr. V. J. Nováček, České lidové názvy mez-,níků polních za starodávna Čes. Lid. II. 171). Jména často bývala podle osob, hlavně mladých, kterým pro pamětnou udělen byl pardus na meznících, vysázeny prutem »kopy pamětní« aby po létech pamětníci lépe se upamatovali, kde mezník stál, čili kde na něm dostalo se jim výplaty, za zpropitné, nebo za nějaký groš. Tuto vybírá spisovatel všecky názvy z Českého LMtu.

Dozor nad mezníky vykonávali zvláštní dozorci, zvaní sadčí. Také hajní a polesní prohlíželi a natírali mezníky vápnem, aby byly znatelný. Ohraničování a obnovování mezí dělo se u přítomr nosti sousedstva se slavnostmi, s pitkami. Tu zasluhovala zmínky pravidelná roční slavnostní prohlídka hranic na letnice, tak zvané »doušky«,.o kterých v Českém Lidu často psáno. Také bylo by se mohlo uvésti několik pověstí, jak lid! si představoval za hrozný hřích, kdo mezníky ničil nebo přenášel. Po smrti nrusil choditi s mezníkem a volati: »kam ho postavím, kam ho postavím?« Teprve kdo odpověděl: »Kdes' ho vzal,« vysvobodlil hříšnou duši, která holubičkou uletěla.

Ke článku v č. 7.—8. o Voroplavbě po Vltavě upozorňují v knize Chadtově na stať o dopravě dříví po vodě (vyšlo též v otisku: Plavba, doprava dříví po vodě, v Písku, 1913, 8°, str. 9) se jmény plavců, húžvařů, váleěů ďřev, naplavičů. Líčí tu spisovatel starodávné složení dřev: splav (pramen) měl se skládati ze 60 svorův (vorův) a svor každý ze 6 dřřev. Vykládá o platech (»splavné«) a o pořádku plaveckém a o právu plaveckém čili pořičném, o vybírání cla, o mejtném a výtoni (výtoníci vysekávali z Pramene dříví, které vedle peněz odváděli obci). Připojen názorný obrázek plavby dříví volně po řece, jako na Zlaté Stoce na Třeboňsku. Viz připojené vyobrazení.