DO VÍNKU NOVÉMU ČESKÉMU LIDU.

Oznámil jsem v časopisech, že obětavým nákladem J. Svatka budu vydávati opět národopisný sborník »Češký Lid«. Potěšila mne účast bývalých spolupracovníků i odběratelů, kteří hned se přihlašovali a laskavými, ba lichotivými projevy dokazovali, že y>Český Lidi opět dojde'bývalé obliby a hojného opět rozšíření, že československá veřejnost cítí a vyznává nezbytnou potřebu, aby náš sborník opět byl vydáván. Z projevů těchto

Můj vzácný příteli! Dozvěděl jsem se z novin zprávu nad jiné radostnou, že Český Lid prvním příštím říjnem znova se objeví a vyplní tak zející mezeru v našem literárním působení, která povstala od chvíle, kdy vichřice válečná zastavila dobrý, nevtíravý Český Lid, pokladnici lidového podání a lidového, umění československého. Ted ale zvěstujete jeho zmrtvýchvstání! Sláva! Však jsem ani chvíli o jeho nesmrtelnosti nepochyboval. Jinak byl bych býval neutěšitelně skormoucen nad zánikem takového drahocenného kulturního dokumentu, jehož cena časem ještě poroste. Vždyi uchovává slovem i obrazem na svých listech záznamy dějů a věcí, z nichž, bohužel, brzo nezbude než tato psaná a tištěná vzpomínka a které jsou přece podstatnou částí hlubokého, kořenného pletiva, jemuž, jest přisouzeno, aby vrátilo svěžest a plodnost naší chřadnoucí národní osobitosti. Český Lid, vědom jsa poslání svého, od Vašeho redakčního bystrozraku stanoveného', stojí bedlivě, ba žárlivě na stráži, aby v těchto dnech (promiňte, jak cítím, tak píši bez obalu a oklik) bezuzdného řádění se statky národnostními, nestihla národ náš nejosudnější pohroma, totiž, že by přervána byla nit svérázné souvislosti v jeho kulturním vývoji, která z mlžných, dávných dob, prese všecky věky, přes měnivé období radostí, slávy i žalosti a pokoření sleduje národ československý až do vítězné nynější doby ještě rušného, nevykvašeného národního obrození, naší renaissance, v dějinách lidstva ve svém takořka zázračném obratu nevídané a neslýchané . . . Je zřejmo, že toto nové, skvělé období našeho národního vývoje ukládá všem pracovníkům nadmíru důležité, svaté povinnosti, aby náš národ politicky, bez krve, osvobozený, osvobodili také