proutkaření? V přílohách otiskl jsem unikáty staročeské o vir-guli, zejména dlouho hledané i od cizích odborníků spisy: Vera atque brevis descriptio Virgulae mercurialis, eamque modus prae-parandi, provit eam invenit atque eius ministerio multos thesau-ros detegit Bernhardus 0. S. Fr., Pragae, 1532; Christian Bernard, Von der Rutten undt Ruttengehen, Commothau, 1690.

Odkazuje tedy ku podrobnostem knihy svojí, rád bych seznámil v novém Českém Lidu, který již tolik příspěvků o proutku uveřejnil, s tajemstvím starodávných proutkařů, jak proutek drželi a jak jím hledali. Za laskavé půjčení obrázků děkuji váženému příteli, p. nakladateli Bohuslavu Šimáčkovi a laskavému příteli p. Bohumilu Jandovi.

Dnes hledá proutkař paterým způsobem: 1. Proutkem rostlinným podle středověké, původní zvyklosti. Proutkař uřízne proutek lískový nebo vrbový, olšový, javorový, jasanový a pod. v nejbližším okolí krajiny, kde chce hledati, proutek vidlicovitý i s větvičkou, tlustý 3 až 10 mm, dlouhý 30 až 40 cm, aby konec měřil třetinu celého prutu dvojklaného. Jednu a druhou rozsochu tohoto prutu vezme proutkař do pravé a levé ruky, sevřené v pěsť, ze spoda, tedy dlaně nahoře, tak aby prostředními třemi prsty svíral vidlice prutové a palec i malíček vystrčil. Lokte přimkne silně k tělu. Proutek drží vodorovně, pevně svíraje oba konce. Některý proutkař používá vedle »spodního« také »vrchního hmatu«: Třímá obráceně prutové vidlice všemi prsty i palcem, v přirozené poloze držící ruky, tedy s dlaněmi, obrácenými k zemi.

2. Kovový proutek s kličkou (očkem). Drátek (železný, ocelový, hliníkový), dlouhý 35 cm, tlustý jako kachní brko, lehounký i pružný, otočí se uprostřed v kličku 6 cm. Očko to zadrhne se ve svou polohu, stále stejně udržovanou, drátkem uvázaným nad kličkou, nebo prstenem ocelovým, jemně spojeným. Sletováno býti nesmí. Obě rukověti (konce) kovového proutku bývají opatřeny hedvábným obalem, očko nikoli! Proutkař drží kovový proutek jako lískový, pravidelně svrchním hmatem. Někdy střídávají polohu ruky: pravicí svrchní hmat, levicí obráceně, dlaní nahoře.

3. Za vynálezce kovové závitnice (spirály) neprávem dnes vyhlašují několik továrníkův a proutkařů. Podávám dále obrázky z knihy Zeidlerovy, že závitnicí již v 17. století hledali proutkaři. Délka dnešní závitnice bývá 34 cm a průměr závitu 2 cm. Tenký drátek pro závitnici dnes upravuje se z kovů rozmanitých, podle toho, nad jakou látkou má se závitnice skláněti. Oba konce závitnice vezme proutkař do rukou, jako by je svíral do hrsti, aby se závitnice vzhůru prohnula ohebným, snadno pohyb-