str. 77
Jménem Obce Baráčníků Podoleckých v Ml. Boleslavi ptají se Fr. Čeleda, rychtář, a Jos. Belík, písař, jak se nazývati má podle lidových zvyklostí dorost, hoši a děvčata. — Než dojdou jiné odpovědi, myslím, že by se hodilo: synek a dcerka; prostěji jen: hoch, chasník a děvče, mladšinka. Staročesky: druh, družice.
Zbt.
Ruční brdařství a paprskářství. Připravuji národopisnou studii: Zaniklé řemeslo krkonošských tkalců, ruční brdařství a paprskářství. Můj otec totiž byl ruční brdař a paprskář, sám jsem již jako malý chlapec a o prázdninách jako student musil vypomáhati při výrobě těchto součástek ručního tkalcovského stavu. Když předloni otec zemřel (ve věku 82 let), uschoval jsem pečlivě všechny nástroje a potřeby tohoto drobného řemesla, jen pro velice pilné ruce určeného, ježto se tím ani u nás v Krkonoších nikdo nezabývá. Rád bych však ještě dříve seznal, jak také jinde toto řemeslo provozováno a jakou má vůbec historii, a byl bych povděčen za popisy, zprávy, obrázky, prameny o ručním tkalcovství vůbec. Býval snad někde samostatný cech brdařů a paprskářů? Antonín Šorm.
Patronové lidských nemocí. (Řed. Mus. v P.) Mohl bych určiti, až bych medailonek viděl. Zatím poučí článek A. M. Pa-chingera, Über Krankheitspatrone auf Medaillen v Sudhoffově Archivu für Geschichte der Medizin, Leipzig, 1910, III. Str. 227 a příslušné obrázky. U nás nejbohatší sbírku má vdp. K. Procházka, farář na Žižkove. Obraťte se na něho. Č. Zíbrt.
Sv. Antonín, patron kraví (Antonio del porco.) (Dr. Th. K., B.) Záznam Marie Čelakovské (»Antonín, Beschützer von der Kuh«) v pěkném cestopisném feuilletonu o Tyrolsku, patrně týká se světce Antonína opata, nikoli Antonína Padovanského. Žil ve třetím století po Kristu. Zemřel 17. ledna a ode dávna zbožná víra lidová svěřila jeho ochraně, nikoli krávu, nýbrž svině. Proto se obecně nazývá Antonín v Tyrolsku »Fackentoni« (Fack, Ferkel, prasátko, podsvince). Proto v Italii ode dávna jest malován se sviní u nohou a pravidelně se po vlašskú jmenuje Antonio del porco. Mnichové Antonité již ve 12. století ve Würzburgu měli kapli sv. Antonína opata a zároveň výsadu, že jejich vepřový dobytek se zvonečky na krku mohl se volně potulovati po ulicích. V Neapoli byly podobné potulky štětináčů klášterních, od lidu pojmenovaných »svině sv. Antonína«, klin-kajících zvonečky po trhu a ulicích, zakázány. Obřad svěcení těchto zvířat na den posvěcený sv. Antonínu opatovi, dne 17. ledna, byl stále udržován, při čemž na zvýšení lesku té slavnosti objížděl kolem kostela třikráte krásný, bj^valý královský honosný vůz. V Římě, v kostele sv. Antonína Opata (nedaleko S. Maria Maggiore) 17. ledna rovněž žehnali vepře a dostávali každý a
|
|