Jsou knězi a klerikové v bílých úborech na důkaz, že jsou poslové pána nejčistšího, kteří milují bělost čistoty, neporušenosti. Družina také vykuřuje při tom domy, aby posvátnou mocí kadidla zahnali knížete temnot, ďábla.

Avšak i při tomto chvalitebném zvyku má ďábel svůj podíl v těch lidech, kteří se dávají kadidlem podkuřovati, zvláště ženy, nedopouštějí uhlíky v kaditelnicích vynášeti, než vysypávají je na ohniště, do krbu, aby všecko štěstí předešlého roku nevyšlo z jejich domů. Vyžadují si na Štědrý večer kadidlo od kolędniku, aby tím tropily kouzla, aby byly od svých mužů a od jiných milovány.

Na Štědrý den stelou slámu na stoly, ve světnicích a v kostele proto, že jest předvečer svátku, kdy se narodil světa Pán. Světnice, jež je postřena slamou, značí příbytek, kde Panna Maria povila synáčka, chlév. Kostel znamená jesle, do nichž Maria vložila Krista. Sláma tam rozesílaná značí seno v jesličkách. Sláma napřed je zelená a pak bílá. Zelenost značí panenství Panny Marie a bělost vyznamenává čistotu.

Záclony, závěsy, koberce, kterýmiž zdobívají stěny světnic na vánoce ku poctě takového svátku, značí zastření lůžka Bohorodičky. Vůl a osel znamenají tělo a duši naši. Seno v jeslích bylo pro ně nezbytnou potravou. Poznali však Pána svého a zdrželi se od krmě obvyklé a poslušně-zahřívali dechem Ježíška. Podobně se prostírá sláma v kostele pro naši potřebu, abychom se zahřáli .... Ať si pováží ti, kdo v té slámě prostřené tropí rozpuslilosti a bujnosti, jaké neúcty se dopouštějí ku památce Bohorodičky. Ať se zastydí ženy, které tropí čáry a kouzla se slamou, aby celý budoucí rok jich neštípaly blechy. To vše vítá ďábel radostně. Proč o tak velikém svátku čáry a kouzla vánoční se provozují? Protože hody vánoční nsou znamenitý veliký svátek a ďábel hlásí se tu o veliký podíl. Proto vnuká mysli lidské víru, že o takovém svátku kouzla i pověry nabudou síly a účinu většího, než jindy.

Dnešní doba bude vždy považovati za svůj zisk, že znemožnila víru v legendy a báje, podloživši jim praktický výklad a mnohdy sesměšnivší určité zvyky a obyčeje, s nimi od pradávna související. Ale citlivé srdce, milující zem a její tajemství, vycítí vždy ochuzení nejtajnějších pokladů znehodnocením všeho toho, co si vysnila jemná duše prostého člověka, hledajíc ve vlastním nitru klíč k záhadám, jichž původ si dobře nedovedla