nebo s poustevníkem, jenž odzvonil vždy poledne a klekání. Strýček Štefíek dovedl zhotoviti i hodiny hrací; jedny mají v Ou-jezdě »XJ Kozinů«, hrají kde jakou chodskou písničku a vynikají velikostí.

Dovedl zkrátka »vše co kdo chtěl«. Mám od něho sám krásně vyřezávanou »čekanu« a dokonce i model starého rychtářského »práva« v podobě obušku končícího zaťatou pěstí.

Poctivost práce byla výsledkem jeho naprosto poctivého smýšlení, které často až dojímalo. Stalo se kdysi, že osobnosti v politických kruzích dobře známé, záleželo na tom, aby dostala od Šteffka dudy a to ihned. Šteffek měl jedny rozdělány, chyběla jen maličkost; ty pracoval na objednávku. Nabízeli mu tehdy za ty áaáj několikanásobnou částku, nežli čítal za práci sám, Šteffek však odmítl; měl k tomu důvody a nedal se od nich odvrátit. Jak'by k tomu prý přišel ten, kdo čekal již tak dlouho na objednané dudy, které nemohly pro nával práce přijíti v čas na řadu, a pak jak prý by se mohl strýček Šteffek opovážit vzíti za práci daleko více, nežli si ji sám cenil! Ne, to se mu nelíbilo, to nepovažoval mravným, a dudy nedal. Jak si svoji práci cenil, o tom by mohlo mnoho lidí vyprávěti. Vyráběl-li před válkou nástroj za 28—30 K i se zasláním, tu za války, kdy byl nedostatek materiálu, kdy musel rohy, kůže, mosazný plech a ozdoby draze platiti a kdo ví jakými oklikami obstarávati, téměř s ostychem se omlouvá, je-li nucen požadovati za dudy 40—45 K.

Za nedělního klidu po požehnání, kdy zmizely poslední pestré zjevy chodských žen a dívčí v obloukovitých vratech statků, kdy ukryly nepatrné chaloupky v odlehlejších částech Oujezda shrbené postavy opožděných stařenek, nasadil strýček Šteffek brejle a psal, psal často až do soumraku na různé strany, radil, jak s »kozlíkem« zacházeti, odpovídal na četné dotazy svým starosvetskym způsobem, neuměle, těžkou rukou, ale i zde poctivě a do všech podrobností.

Pro zajímavost několik úryvků jeho dopisů, podaných doslovně se všemi pravopisnými nedostatky. Na dotaz o dřívější výrobě dud na Chodsku, odpovídá: »Dudy udělat se za starších času pokusil se ledakdos a nejvíce dudáci, co na ně hráli ale málo jich bylo k potřebě, nebyl pro hlas rozměr v cívkách, zladit se to nedalo, t. j. nemohlo, tak to větším dílem hodili na půdu, jak se říká, za komín, neb jich tu bylo moc skoupeno od pánů a mě byli dodáni, abych je přivedl k hráni. To se rozumí, že sem musel dat hlavní dilce nový a tak aby vypadali jako stari t. j. přibližně. Dudy k foukání hubou musí byt vysokyho hlasu, aby se ufoukali a nejvyce byli D dur neb C dur vysokyho hlasu, neb jako hraje pukl Es dur, ten jde už těžko ufoukat a pak se hubni vlhkotou úplně rozlady, kdežto dudy ne. Vždy kdy