str. 260
Starorímsky nástroj udržel se v prosté podobě podnes v Italii. Italsky nazývají se dudy: cornaniusa, piva, musetta, zampogna, surdelina. Snad se mnohý čtoucí pamatuje, jak chodili »Talijani« s dudami a s pištcem i po českých vlastech. Dudy italské měly podobu středověkou a způsob hry shodoval se navlas s vyobrazením diudáků středověkých a starověkých.") _ »Talijany« s dudami na Fidlovačce viz na obrázku B. Knnpfra, Český Lid XX. str. 320.
Ve Francii říkali dudám: cornemuse, musette, sourdeline, chalemie, loure, chevrette. Byl to nástroj oblíbený a tak rozšířený, že byly ve století 17. a 18. vydávány francouzské návody ke hře nia dudy, jako na jinié hudební nástroje.7)
Nebyly tenkráte dudy, bývalý nástroj jen pastevců a lidu venkovského, v opovržení. Ve století 17. a 18. byl to nástroj módní. Byl vyzdoben! hedvábím, nádhernými výšivkami, slonovou kostí, zlatem, drahokamy. Dudali na veřejných koncertech, v divadlech slavní umělci dudáci: Baton (nar. 1710, Paříž), Descouteaux, Phili-áor, Dubuissoin!, Hotteterre, Chaa*peinitier, Ghédleville atd.8)
Anglicky nazývaly se dudy: bagpipe, skotsky: piob-mhor, piob-mala, ullan-piob, cuislean, nástroj od středověku počínajíc oblíbený u pánů i mezi lidem. Jeho starožitnosti nasvědčuje, že vojáci skotští a irští ode dávna a podnes místo kapely vojenské mají v čele na pochodu dudáky s dudami o několika píšťalách, s kozlíkem, sešitým z pestrých látek kostkovaných.9) Vzpomínám hned
(píšťaly) et pressum utrem cubito quatere, ita ut calami víbrarentur ex jactatione assidua.«
e) Vito Fedeli. Zaimpogne Oalabresi (Saramielb. d. Jahrb.. Musik. Gesch. XIII., 1912, 3). Srv. Riemanns, Musik-Lexikon, 10. vyd. (Alfred Einstein), Berlin, 1922, str. 867. O prastarém příbuzném nástroji sardinském »launéddas« (lionéddas, leunéddas, hénas) viz Giulio Fara: Sul uno stirumento musicale Sardo=, Rivista musicale XX. 4., XXI. 1., 1913, 1914; Suilľ etimoilogia de launéddas, XXV. 2., 1918; Le lau-neddas sarde, Rendiconti del R. Ist. Lombardo, II. vol. 51. Srv. Riemanns, Musik-Lexikon, str. 713.
7) Viz Ch. Bor j oni (Burgeon), Traité de la musette avec une nouvelle méthiode, Lyon, 1672; Jean Hotterre le Romain, Methode pour la musette, Paris, 1737; Eugene de Bricqueville, Les musettes, Paris, 1894.
8) Viz Hugo Riemanns Musik-Lexikon, 10. Auflage, bearbeitet von Alfred Einistein, Berlin, 1922, str. 867. Srv. Thoinan, Les Hotteterre et les Chédeville, célěhres facteurs de flůtes, hautbois, bassoms et musettes, Paris, 1894.
9) Viz W. H. Grattan Floiod, The history of t;he bajrpipe, London, 1911. Srv. Walker, Historical Memoirs of the Irish Bardis, 1784, str. 78: John Graham Dalyell, Musical Memoirs of Scotland, London, 1849, str. 63; Donald Macdonald, A collection of Ihe Ancient Martial Music of Caledonia called Piobaireachd, as performed on the Great Highland Bag-pipe, Edinburgh, 1805; Angus Mackay, Tutor for the Highland Bag-pipe, Edinburgh, 1839; Mackay, A Oollection of Ancient Piobaireachd or Highlanld Pipe Music, Edinburgh, 1839; David Glen, Tutor for the Highland Bag-pipe, Edinburgh, 1899. Srv. též vyobrazení: Mel Mac Leod, A Collection of Piobaireachd or Pipe Tunes as verbally taught by the M'Crum-men Pipers on the Isle of Skye to their appremticos, Edinburgh, 1880; dudy z 15. století, s letopočtem 1409, popis a vyobrazení,
|
|
