dáka, který si vystoupil v pozadí světnice na lavici a obveseluje popíjející a zpívající svatebčany. (Č. 17.)

V českém vydání Holbeinova Tance smrti od Jiříka Melantri-öha z Aventinu roku 1560, vleče dudající kostlivec prostopášníka k smrtonosnému tanci. Dudy a způsob hry dudácké jsou na dřevn-

Obr. 18. Čert dudá při sletu čarodějnic s příšerami pekelnými. Rytina v knize biskupa Olafa Magnussona, vydaná v KímS r. 1550. Kresba B. Havlíčkové-Liebscherové.

Obr. 17. Dudák hraje svatebčanům. Rytina (Mik. Solis) r. 1550.

rytině poučně znázorněny. (Č. 21.) Pěkně znázorněny dudy i se hrou na dřevořezbách v knize Masopust od Leandra Rvaěovského, v Praze, 1580. Obrázek otiskl jsem v kniz^e svojí Masopust z. Koblihovic souzen a pochován, v Praze 1910, str. 39 (opice a šašek dudají).

Zálibu v dudách charakterisuje umělec J. Galie roku 1580, jak švec místo řemesla pustil se u verpánku do hry na dudy (rytina v Germánském museu v Norimberku). Záliba tato vhodně jest naznačena na lidové slavnosti německé, kde dudák vedle svých dvou druhů, dudáků, hraje s pištcem při pověstném »nosovém« tanci, kdy tanečníci a tanečnice, opatřeni hrbatými nosy, tancují kolem tyče, kde nad věnečkem zavěšen podobný nos. liytina tato