v polovici dvanáctého století rozlehlý cisterciácký klášter. Ve válkách husitských klášter zahynul a ze ssutin jeho povstala ves, jíž dáno jméno Klášter. Spousta starých památek, zvláště pak krásná gotická brána upomína na starý klášter. Počátkem válek husitských byl klášter v největším rozkvětu. Nahromaděno tu mnoho vzácných pokladů. V těch časech, kdy Žižka obsadil Plzeň, usadil se na Zelené Hoře Mikuláš z Husi a nazval ji Olivetskou Horou. Když Žižka r. 1420 opustil Plzeň, ubíral se touto krajinou, směřuje k Táboru. Ačkoliv zakázal svým vojům klášter pod Zelenou horou pleniti, našel se přece iakotný vojín, který hodil smolnou louč do kláštera a jej zapálil. Učinil tak v touze, zmocniti se zlatého pokladu klášterního. Klášter vypleněn a vyhořel do základu. Jednooký vůdce ve své šlechetnosti rozezlen neposlušností, nekázní a hrabivostí vojska, vyptával se, kdo klášter zapálil. Marně však. Teprve, když Žižka prohlásil, že dá tomu, kdo se přihlásí, že klášter zapálil, zlata tolik, kolik si jeho hrdlo bude přáti, přistoupil jeden z vojska a přiznal se k činu. Žižka poručil žháře uvázati a pro prostrach druhým, kteří by chtěli podobně ničiti a pleniti, přísně potrestati. Rozkázal prý roztaviti kus zlata a takto rožhavené vlíti do hrdla neposlušného žháře. Marně se žhář bránil, marně sliboval. Žižka dovedl milovati svůj lid, ale také přísně trestati provinilce. Ortel nad žhářem vykonán prý u Červeného mostu na silnici k Nepomuku. Tentýž příběh vypravujte se o klášteru sedleckém, kterýž rozbořen r. 1421 (viz Šormův zápis) i jinde. Odtud pak táhl Žižka dále směřuje k Táboru. Cestou však musil podniknouti tuhý, ale vítězný zápas se »Železnými pány« u Sudoměře. Žižkův pobyt v Plzni a boje na Plzeňsku, jakož i veliké vítězství Žižkovo u Sudoměře popsal Homolka v knize »Za odvetou«.

Starý obraz Žižkův v Plzni. Na nároží dnešního Náměstí republiky a Ěíšské ulice v Plzni stával až do konce padesátých let předešlého století v Plzni starobylý dům č. 183, který býval vzácnou stavební památkou na gotickou Plzeň, jež r. 1507 velkými požáry byla zničena a byla pak Vlachy, italskými staviteli, v Plzni usedlými přestavěna slohem renesančním. Byl to t. zv. Síhovský dům, některými německými historiky umění mylně zvaný »německým« nebo »templářským«. Dům ten byl r. 1859 zakoupen stavitelem Stelzrem, sbořen a na jeho místě vybudovány čtyři domy (dnešní popisná čísla 201, 337, 338 a 339) .V tomto domě bylo před jeho shořením mnoho starých obrazů a také staré vyobrazení Jana Žižky, na dřevě malované, o němž byla tradice, že pochází z doby, kdy Žižka v Plzni meškal, chtěje z ní utvořiti středisko husitského hnutí (1419), což se arci nezdařilo. Marně pátral jsem v rodině potomků po po-