nou, dovednou, umělecky bezvadnou zachová obraz kostelíka, zvonice, věkům budoucím, nebo zase moderními klikyháky a čmáraninou ledabylou, pokouší se znesvářiti dojem při pohledu na starobylost, bytelnost a uměleckou výzdobu ubohých obětí jeho moderní nedovednosti nebo uminuté schválnosti... Ale můj suchý i květnatý popis, moje údaje kulturně-historiekó a etnografické — to všecko nestačí pro věcné .porozumění těmto památkám, jejich ceně architektonické, jejich způsobu při řešení otázek o půdorysu, vazbě trámů, ö nutnosti konstrukce, podezdívek, o, roubení stěn, zvonice, s odůvodněním umístění rámů, krákorců, trámů, jejich odsazení, sešikmení atd. Rozumí se, že tu nestačí popis. Tu péro odborníka architekta jen doprovází názorné kresby, jež nerozdílně přiléhají k názoru, vznikajícímu z pouhého popisti, ba s ním srůstají teprve v ladný dojem celkový, úplný! Proto si tolik vážím, proto tak důtklivš upozorňuji na nejnovější studii o dřevěných kostelících. Proto jsem poprosil předsednictvo Spolku čs. inženýrů a architektů a odbor v Košicích, aby mi dovolil otisknouti studii nadšeného ctitele dřevěných, roubených těchto staveb, dovedného umělce a by-strého pozorovatele, i s pěknými, odbornými náčrtky. Kéž nepřestane jen na této záslužné práci, abychom hodně brzy uvítali pokračování iejí. Jest pole působnosti tak hojné v krajích, dnes príslušných naší republice, do nedávna nedotčených, ale pracovníků málo, malounko. Kéž spisovatel a umělec využije svého působení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a vychová si podle skvělého vzoru svého další pomocníky. Myslím, lže nejdříve nutno, třeba pomocí úřední, sestaviti úplný soupis, katastr, těchto staveb a pak úřední ochranou starati se o jejich bezpečnost před zničením ať starobou, nebo zlobou lidskou, nebo nerozumem zbožného lidu, který touží po svatyních »murovaných«, zděných.

V knize »Památník třetího vadného sjezdu čs. inženýrů a architektů v Košicích, vydal Spolek es. inženýra a architektů, odbor Košice, v červenci 1923«, str. 281 až 285, otiskuje Ing. arch. Julius Zikmund studii »Dřevěné kostelíky pod1 Užockým. prů-smykem«, provázenou řadou kreseb. Líčí:

Je to překvapující bizarní pohled, když turista proplete se změtí stromů a náhle narazí pohledem na takovou — pagodu. Chybí u ní jen »syn říše nebes« (Číňan), aby dojem byl úplný. V tom překvapení jistě si nikdo ani nevšimne trojramenných křížů nad špičkami střech, a teprve poté si člověk uvědomí, že stojí před kostelíkem.

Kostelíky tyto jsou řeckokatolické a pocházejí ze XVII. století. Jsou, pokud mi známo, čtyři, a sice v Užoku, Kostri-nách a v Sole, vesměs ve vískách podél trati z Užhorodu na