téliož druhu, efednotlivé trámy srubových 15 cm silných stěn vybíhají nad podezdívkou v odstupňované konsoly, jež nesou okapovou vaznici přízemního přístřešku. Tento má dvojí účel. Předně chrání stěny od hniloby tím, že zabraňuje dešťové vodě, by po nich stékala a v případě nepříznivého počasí pak slouží co • útulek věřícím, pokud tito se do kostela nesměstnají. Dnes slouží též k odložení různých částí oděvů návštěvníků bohoslužeb, kteří do trhlin, v dřevě povstalých, zarazí úlomky větviček nebo třísky a na ně oděv věší. Výška okapu nad podezdívkou, jež místy mizí úplně v zemi, činí 176 cm.

Stěny jsou roubeny až po okap vlastní střechy a jsou vyjma věže dvakrát odsazeny. Šikmé plochy odsazením vzniklé tvoří tím jakési další přístřešky kryté šindelem, čímž vzniká dojem několika střech na sebe nasazených.

Věž jest odsazena jen jednou, a sice pod samou zvonicí, a je zajímavá tím, že spodní rám, nesoucí konstrukci zvonice, sedí na hranách posledního rámu, tvořícího roubenou stěnu a současně i odsazení, resp. sešikmení, a aby se rám zvonice s něho nesvezl, je zachycen v rozích plochými táhly, sahajícími až do přízemku.

Obdobně jako v chalupách, tak i okna kostelíka jsou malá a dveře, jediné, ještě menší, světlosti 90/158 cm, takže vstup do kostelíka je možný jen při současném překročení prahu, tvořeného základovým rámem.

Kostelík v půdoryse má podobu krátkoramenného kříže a jest dělen příčkami na tři prostory, a sice předsíň pod věží, oddělenou od oratoře prolomenou stěnou (viz řez), oratoř a pak prostor oltárni, presbyterium, oddělené od oratoře ikonostasem (stěnou obrazovou), v němž jsou tři otvory. Věž má tři patra, a sice již iivedenou předsíň, pak kruchtu, z níž vybíhá do oratoře pavlač, a zvonici, v níž umístěn jeden menší a jeden větší zvonek a velikonoční řehtačka. Ikonostas je nejzajímavější částí kostelíka. Pochází z rotu 1596 a přenesen byl sem z jiného, již zrušeného kostelíka. Jest plný obrazů různých formátů, souměrně, po stěně rozdělených. Koho většina obrazů těchto představuje, je opravdu těžko dnes říci, protože jsou stářím zčernalé a jen tu a tam proniká detailek, podle něhož se dá souditi na celek. Obrazy jsou rozhodně výtvorem některé ruské školy a kresbou silně připomínají styl ruských maleb kostelních z XIII. a XIV. století.

Prozkoumání těchto obrazů, po předchozím důkladném očištění, bylo by zajímavou prací pro znalce-historika umění. Že válka přinese tu i tam s sebou i něco dobrého, osvědčilo se u tohoto kostelíku, jejž zachránila — válka. Kostelík měl býti totiž v roce 1914 zbořen a místo něho Dostaven kostelík zděný,