Miaitěj Bokr v ě. 13, František Bauinruk v č. 12, Jan Mašát v č. 2, Josef Motlík v č. 23, Jan Jelínek v č. 25 a Josef Brand v č. 84.

Z těchto výrobců nejsou v »Družstvu« zastoupená a pracují o své újmě výrobci V ěip. 85, 65, 91, 63, 55, 33, 80, 57. 13, 12, 2, 23 & 25.

Hračky vyrájbějí ze smirkového dříví a jenom některé součásti jejich robí se ze dřeva lipového neb osikového; tak ma přiklad obioukoyité ručičky panenek zhotovují se pouze ze dřeva lipového. Výroba hraček: nejdříve se zhotoví určitý počet jednotlivých součástí té neb oné hračky (na příklad píro 5—10 tuctů) a tepirve potom se skládají v celky a buď nieohají nepatřené anebo se součásti barví, lépe řečeno namáčejí v příslušných barvách a dle potřeby i jiné barvy pak na ně jako ozdoby se nanášejí.

Barev se užívá výhradně anilinových, jedu pffostých a to barvy žluté (auramin), nrůžové (rhodamin), červené (poineeau) a zelené (malachitové); všechny ostatní barvy získají lidoví umělci naši tím, že je sami míchají a tak docilují různých pestrých odstínů barevných, jimiž se hračky sfcašovsfcé vyznačují, ačkoliv robí a prodávají se také hračky pouze ze surového dřeva vyrobené, nebarvené, jak výše jsme se zmínili. Bílou barvu připravují si hrockáři z křídového prášku.

Nástroje, jichž se k výrobě hraček používá: Soustruh, nohou poháněný, strouhací stolice a dále různé pořízy, jímž říkají stru-háče; pořízů (struháčů) mají celou řadu různého tvaru, na příklad: Struháč žlábkový, struháč ozubový, struhác kulatý, pojmenované dle toho, ,k jakému účelu slouží. Dláta, zvaná železa, jsou rovněž přerozmamtého tvaru a jest zajímiavo, že tvary jejich vymýšlejí si výrobci sami, aby lehčeji a účelněji ,při výrobě pracovali. Do-máeímu mistru kováři nakreslí se tvar železa, jak si je^ten který výrobce vymyslil, a pak si zhotovené železo (dláto) ještě sám píl-uíčkem přiostří a zaokrouhlí. Tak na příklad pan Matěj Bokr z č. 85, zhotovuje si různé nástroje k výrohě hraček z valné části sám a to jmenovitě různé druhy vrtáčků. Samostatně pinaoující lidový umělec mívá ve své dílně různých dřevěných a železných nástrojů asi 150. P. Bokr vymyslil si také zvláštní strojek vlastní soustavy k yypichování nožíček íke dřevěným koníčkům ze smrkových špa-líků, čímž si výrobu jich velmi usnadňuje a urychluje. Mimo to zřídil si také dle vlastního výmyslu přístroj k barvení dřevěných píšťal (fléten), čímž docílil značné úspory barev.

Zhotovují tedy součásti k určité hračce1 po tuctech a teprve potom sMádají v celek. Tak ma příklad při dřevěném koníku rozeznávají tyto části: Podstavec či jak skašovští umělci říkají, prkénko, dále kolečka, drátěné hřebíky zastávající osy koleček, nohy, tělo, ocas a hlavu.

Také hlasivky do trrumpefiek zhotovují po domácku. Mkají jim »strojka«; ta se skládá ze žlábku dřevěného a plíšku, připevněného do žlátoku nití. Strojka vkládá se pak do otvoru v trumpetce.

Nebylo by úoelno popisovati jednotlivé hračky, vycházející z dílen umělců skašovských, ježto převalná většina čtenářů z připojených obrázků pozná je jako staré, milé známé z vykladou bud poutních a jarmareoních, a mnohý z nich jistě rád vzpomene si při čtení článku tohoto na mladá svá léta, jak troubíval na dřevěné trmmpetky, pískal na klarimeit či flétnu a foukal do ocásků plavčích, až domácím uši zaléhaly a že často z těch jeh.0' koncertů i mrzutosti rodinné povstávaly: avšak málokdo ze čtenářů asi věděl, kde se tyto dětem tak milé hračky vyrábějí.