Navštíví-li kdo ze čtenářů útulný Skašov, nechť neopomene zastaviti se v některé »d;ílně« hračkářské v tom či onom stavení a podívá se, jak lidoví umete hraSký robí. Bohužel, že některé z hsa-ěek dříve vyráběných zmizely již z trhu obchodního, na příklad pestře malované »truhliěky«, do nichž si sestřičky naše za dětských leffc ukládaly »poiklady« své, hllarmě panenky z hadříků, zhotovené neumělýma dětskýma jejich ruěkama a které jim byly zrovna tak vzáoné a milé jaiko nynějším dívkám drahocenné loutky v hedvábí oděné z výkladních skříní ipnažskýoh velkozávodů hračkářských. Neobjevují se také již »dyě veverky po bjdélku se hoinící«, taha-lo-li se provázkem k tělíčkiim jejich pod ocáskem připevněným, což nám hochům činívalo radost převelikou.

Avšak při návštěvě své v dílně lidového umělce skašovského nečekej nikdo něco neobyčejného'. Nepředstavuj si, že snad y každém stavení milého Skašova je veliká dílna s© stroji a kdo- ví s jakými moderními zařízeními. Obyčejně v jednom koutku veliké jizby, je složen veškerý inventář, k výrobě hraček potřebný, který se objeví na světlel denním či večerním až v době, kdy práoe polní a domácí je hotova. Teprve potom započne se s výrobou hraček, na níž účastní se celá rodina, otcem počínájío a leckdy šestiletým kloučkem či dívenkou končíc. Tak přechází umění to s otce na syny, a ježto v málokteré »uměleeké dílně skašovské<< vyrábí se více hraček než jediná, (obyčejně sipecialisuje se rodina na výrobu jediného přeldmStu), stáivá se, že když výrobce určité hračky zemře a memá následníka, který by ve výrobě její po smrti jeho pokračoval, zmizí potom z trhu hračkářského určitá hračka, jak nahoře již zmínili jsme se o »malovaných truhličkách* a »veverkách po bidélkm běhajících.

Nikdo z lidových umělců skašovských výrobou hraček dosud nezbohatl a sotva asi i v budoucnosti zbohatne, avšak byla by nenahraditelná škoda, aby z ptouití a výročních trhů zmizely snad tyto výrobky lidového umění, jež sice neposkytují plné výživy četným rodinám skašovským, :přes to však tyto vyzískají jimi mnohý peníz, takže muži nemusí se loučiti od svých, rodin, aby v cizích službách _ hledali zaměstnání a přivydělávali na živobytí pria rodinu to, co jim rodná ibrouda dáti níetmůze.

Nepatrný je v celku peníz roční, který četné rodiny skašov-skycih umělců za práci svoji dostávají. Laskavostí předsedy »Vý-rohního družstva hračkářského* p. J, Branda dostalo se mi zpráv o ročních obnosech, které drraižstvio v létech 1914—1923 za hračky prodané utržilo ia to: V roce 1914, 4.086 Kč; 1915—1916, 9.340; 1917, 5.105; 1918, 11.875; 1919—1920, 26.143; 1921, 35.376; 1922, 43.964; 1923, 35.495. Peiníz za hračky prodané od nečlenů družstva činí ročně asi 15.000—20.000 Kč.

Uvážíme-li, že do sríofca do Skašova přijde v celku agi 50.000 Kč za tisíc a tisíce do světa rozeslaných lidových hraček a že za ně způsobí se v širokých krajích Republiky československé za miliony radostí u malých republikánů obojího /pohlaví, nemůžeme zakončiti jinak článek svůj o braSkách lidového umění skašovsikého než s přáním, aby iSe jim dostalo co největšího rozšíření nejen, po zemích republiky naší, nýbrž 'aiby v hrzliu hračky skašovské opanovaly zase tržiště evropská i zámořsiká, jako tomu bylo v dobách předválečných. O stálou výstavku hraček sikašoivských v Praže bude s příslušnými kruhy vyjednáváno.