za doby Velké Moravy po tisíciletí opět spojených v jeden státní celek, naši republiku československou.

Kniha zahájena vlasteneckou úvodní básní Frant. Táborského »Veliký svátek« (velkonoční, vzkříšení v chrámu svobody). Vhodně nejdříve poučuje náš nejlepší znalec Viktor Dvorský: »Rozčleněné Slovensko vzhledem k obyvatelstvu«, tedy o jevišti politického i kulturního vývoje slovenského, o poměrech přírodních a zeměpisných. Ukazuje srozumitelným, poutavým slohem, jak se rozčleňuje Slovensko1 v několik sběrných kotlin, v několik vodopisných celků, provázeje výklady o jednotlivých obvodech střízlivými úvahami politickými co do budoucna Slovenska v Československé republice.

Vděčný úkol měl Karel Matoušek, spisovatel soustavného článku »Přírodní krásy Slovenska«. Neplýtvá -slovy »krásný«, za to věcně na základě vlastních dojmů seznamu je postupně s nádherou slovenské přírody, jak dílo přírody a lidské, ruky srostlo v nerozlučný celek, kde města, hrady, lázně vyrostly z podmínek svého okolí. Jak tu vyvěrá nesčíslné množství léčivých pramenů, jak vápencové útroby mnohých slovenských krajů jsou rozhlodány a vyzdobeny jeskyněmi, podzemními chodbami a krápníky. Od Dunaje provádí čtoucího vzhůru celým Povážím a údolím Hornádu, tudíž západními, severním i východním Slovenskem. Pak zabočuje do středu, do kraje na Nitře a Hronu a zakončuje Vysokými Tatrami. Popis doplňují sličné obrázky: Trenčanské 'Teplice, Manínská soutěska, Súlov-ské skály, Hrad Strečno, Soutěska Vratná, Kralovanská dolina, Velká Ves pod Chočem, Oravský zámok, Jalovecká dolina v Liptovských holích, Ľubochňa, Odzemok na salaši ve Vážci (Liptov), Výroba oštěpků (hrudiěek, sýrů) na salaši pod Chočem, Dobšinská jeskyně (Sloní hlava), Herľanský gejzír, Sliač (kúpele), Báňská Štiavnice, Krásná Horka (nápadně podobná Sv. Hoře u Příbramě v Čechách), Pohled na Vysoké Tatry od Popradu, Rysy, Gerlachovka, Mengusovská Dolina, Štrbské pleso, partie z Tatranské Lomnice, Panorama Vysokých Tater od Tatranské Lomnice, Javorina, Rysy s Mořským okem, Vysoká (Velká), Popradské pleso, Tatranská Lomnice s Lomnickým štítem, Děvín, Nitra, Trenčanský, Spišský hrad, Zvolenský hrad, Báňská Bystrica atd.

Obrázek náš č. 1. znázorňuje, jak se bača s valachy na salaši ve Vážci (Liptov) roztancovali v mrštném rázovitém tanci »odzemek« za hudby gajdoišovy (dudákovy). Viz o tanci Zíbrt, »Jak se kdy v Čechách tancovalo«, v Praze, 1895, kde v oddílu slovenských tanců sestavil jsem literaturu a návody k tanci »odzemku«.