délky, 5"/6" tloušťky), někdy i méně; bývají zapuštěny čepem do dlabu v ryglech a přibity březovými kolíky. Mimo ně jsou na ŕygle přibity i svislé okenní sloupky, od podkrovnic zanáškou a mlynici až pod strop přízemku, kde končí vyřezávanými patkami. Těchto sloupků bývá na bočních stěnách i na zadni po 2, na přední stěně jen 1, uprostřed.

Celá kostra jest obedněna (od 15 cm nad zemí až po krov) deskami, jejichž spáry »foke« jsou pobitý lištami »lajsnami«; po dolním okraji je přibita deska »obroba« a přední stěna je nadto chráněna proti dešti a větru ještě šindelem, na prkna přibitým. V bednění tomto (kromě přední stěny) jsou vyřezána okénka, čtyrrohá nebo kulatá, buď zasklená nebo se zasouvací okeničkou. V zanášce jsou okénka 3, mezi okenními sloupky (v zadní a v obou bočních stěnách), ve mlýnici 2, (v levé boéni stěně uprostřed a v pravé při zadním rohu), a v zadní stěně jsou mezi sloupky dveře do mlýnice; v přízemku okének není a bývá-li i vzadu až k zemi zabedněn, jsou při levém rohu do něho dvířka, na závoru nebo se zámkem.

Střecha větráku mívá 5 párů krovů (č. 4., délky 2°, tloušťky 5"/6") a dvojitý kryt, spodní z desek a vrchní ze 7 až z 10 šárů šindele na každé straně. Po obou krajích hřebene (někde také jen na přední straně) je střecha seříznuta do polovalby (č. 5.) a pod přední polova1 bou jsou dvířka (s výřezem pro polovici hřídele), aby se jimi mohl »menář« nebo »větřácké« dostati k hlavě hřídele. Na zadním konci hřebenu je plechová ko-imrhvjčka »koróbička«, »koróvička« nebo »fána«, která určuje směr větru.

I. Přízemek »pod větrákem« je místo pro sloupoví, které nese větrák. Přesně ve středu přízemku stojí mohutný dubový sloup (č. 6.) »tatik«, také »hlavni slóp« nebo »štenýf« (2° 4' dlouhý, 24" silný), od země ke stropu čtyřhranný, od stropu až k vrchu v mlýnici osmihranný, i dvanáctihranný nebo kulatý. Koncem svým je zasazen asi ^° do země mezi křížovou kamennou podezdívku, na níž leží í(ve směru světových stran) silný dřevěný »kříž« ze 4 dubových pražců (č. 7.) »podešví« (8' dlouhých, 17" tlustých), jedním koncem do těla tatíkova zadlabaných. Na volné jejich konce jsou do zářezů zasazeny 4 stejně silné šikmé vzpěry (é. 8.), také dubové »apoštolé« (T dlouhé, 17" tlusté); jejich vrchy bývají někde vnitřní polovicí zapuštěny do tatíka na jeho podporu, jinde k němu jen přiléhají, ale všude mají navrchu dlab »pracnú« pro dubové »sedlo« (1° 4" dlouhé, 11"/18" silné) ze čtyř krátkých, silných trámků kolem tatíka jako rámec do čtverce spojených (č. 9.). Na sedle leží podél těla tatíkova 2 vodorovné a spolu (i s vrchním hřídelem) rovnoběžné dubové trámy {%%" dlouhé, 17 silné) »sedlový tramě« nebo »štrajchbaumo«, »štrajch-