loj ztvrdl, olej zaschl a vpíjel se do dřeva a na mastku neboli »íedrvajzu« se mlýn přece ještě těžko natáčel. Mezi sedlové trámy při zadní stěně větráku jest asi 1 m od sedla napříč zasazen ' ležatý pohyblivý váleček a k němu je připojen šikmý trám, dubový nebo smrkový »oje« (3>ž0 dlouhý, 8"/9" silný), který prochází mezi 2 stojatými sloupky v bednění a, sklání se venku k zemi (č. 11.). Na konec oje uváže se konec lana nebo řetězu, který je navinut na válci »kozlíku« nebo »rompálo« (obr. 3.). Kozlík je ležatý rám ze 4 trámků, na jeho široké prostřední příčce stojí dubový válec s výřezem v hlavě, asi 1 m vysoký a ve stojanu zapřený. Stojan je na přední straně podepřen 2 obloukovými vzpěrami. Rám kozlíku (s 2 kolečky pod předkem) zapře se ozubenou zadní příčkou o některý z 12 kolíků »floků«, kolem mlýna do země zaražených, do hlavy válce se vstrčí sochor, na válec sochorem otáčený navinuje se lano a táhne oje a s ním celý větrák do potřebného postavení proti větru.

Před zadní stěnou bednění jsou po pravé straně dřevěné selxňdky (č. 12.), jejichž prahem je prodloužený konec spodního rygle a jejichž vrch je připevněn na konec trámu sedlového. Mívají 13 stupňů, mádlo »štanglo« a přístřešek z malých krovů, latí a šindele, ke stěně větráku připojený. Po těchto schůdkách se vystupuje na krytou pavlač »gatr« v 1. patře, ležící na koncích sedlových trámů (č. 13.).

II. První patro větráku »mlénica«. Mlynice je místnost v prvním patře, v níž jest toto mlýnské zařízení: šalanda, schůdky, drak, matka, skládání, zvonek (moučnice a pytlovna).

1. Do mlýnice vcházíme z pavlače přes pi*áh dveřmi, které dříve zastrkovali" závorou, nyní zamykají klíčem. V rohu mlýnice na levo u dveří jest obedněná světnička pro mlynáře »šalanda« (z franc. »chalande«). Vystupuje asi čtvrtinou z mlýnice ven před pavlač a má vnější prkenné stěny pokryty ještě slaměným pletením mazaninou omítnutým, nebo obity dvojitými deskami, mezi nimiž jsou nasypány »řezine« (piliny) pro teplo a aby dovnitř nefoukalo. Venkovní »dlážka« (podlaha) šalandy, také řezinami »vefutrovaná«, je podepřena šikmými trámky, přibitými k zadní stěně větráku. Šalanda mívá na venek 2 a do mlýnice 1 zasklené okénko a dveře; uvnitř šalandy bývají železná kamínka s troubou na vaření (nebo »vincek«, novější válcová kamínka) s komínkem stěnou vystrčeným, stůl, legáte (židle), lůžko, leštva (věšák), špalek a i puška, spíše však k py-tlaěení nežli na obranu. Mlynář v šalandě spával, v zimě sekával klíny a palce a mléči tam besedovali.

2. Na pravo při boční stěně mlýnice jsou dřevěné schůdky (č. 14.) do druhého patra s mádlem a pod nimi při stěně část