zvykli, zábav, slavností. Jen mám tu jednu radu povšechnou: Vystříhejte se při tom výstředností, zábav velkoměstských a ne-zuešvařujte prosté zábavy umělými přídavky, kuplety, duety, nejapnoistmi a sprostotami z kalu velkoměstských odpadků. Varujte se, varujte se odívati se krojem fantastieko-komediantským z ptijěoven maškarních nebo slátaným pestře z jednotlivých částí různorodého kroje! Netancujte při slavnostech lidových obžinek, svateb atd. moderní tance v krojích tak zvaných národních! To všecko se hodí k sobě jako pěsť na oko! Buď ano nebo ne! Když náiodní slavnost, tedy národní, ale pak odpadá zábava způsobem moderním při nepřirozené zámořské muzice rámusové, šílené, zábava v tanci zpitých, vášnivých námořníkův, v tancích napodobených podle představ o kejklování tělem při zábavách spodiny velikoměstského bahna. A když tancujete národní tance československé, šetřte klidu jejich, věrně je napodobujíce hudbou původní, provázenou zpěvem, pohyby a posunky vážnými, přiměřenými, nikoli se zmítajíce ztřeštěně, až by se tanečníci i tanečnice schvátili. Příklad: dnešní přemrštěný způsob tančení »kuželky« v Besedě!

Chodské slavnosti v Domažlicích. Sdružení chodského národopisu v ísobotu 17. července a v neděli 18. července uspořádalo v Domažlicích chodské slavnosti. Chodové i Chodky přišli v malebných svých krojích. Scénu »chodských přástek« provedli chlapci a divčata z Kyčova znamenitě a poskytla obrázek tak rozkošný, že přástky jistě znovu a znovu budou opakovány každého roku. Všichni účinkující, divčata u svých kolovratů, chlapci přicházející »na hyjtu«, setřásající z klínů jejich pazdeří, a děvčata škádlící, počínali si tak nenucené a přirozeně, že scéna podávala skutečnou představu pravých přástek, jak se konávaly ve všech vesnicích chodských. V neděli byla slavnost chodská v zahradě »Střelnice«. Zahájena byla nádherným průvodem Chodů a Chodek, vesměs v pestrých a starých krojích. V čele průvodu jeli chlapci chodští na ofábořených koních selských, následovaly celé spousty Chodů a Chodek, každá vesnice chodská vypravila velký vůz plný výskajících i mávajících děvčat, vyzdobený pentlemi a fábory a nescházel ani velký hoiifec chodských dě4í, jimž krorj roztomile slušel. V prostorné zahradě »Střelnice« zapestřilo a zavlnilo se nesčíslnými černými šátky na hlavách, barevnými šátky na prsou děvčat, vysokými sněhobílými rukávci. Skvělý, nádherný byl to obraz! Chodové a Chodky provedli na okraji zelené lučiny symbolickou skupinu »Chodsko vstává« pak následovalo »stavění máje«, podávány ukázky chodských tanců a předveden i chodský »Tišvonc« (svatodušní slavnost pasáků, pikytyrykyty švonc, Zíbrt, Máje, v Praze 1925; Zíbn,