Život je směs radostí, starostí i žalu. To se obráží i v třebíčských koledách. Jakou starost, jak vřelý cit projevuje na př, píseň »Když Josef s Marií noclehu hledali« (K IV), píseň slohem i skladbou neumělá, ale dojemná svou srdečností! Radostná nálada v koledách převládá, místy prozařuje i lidový humor: Jirka zůstal pozadu; má »vlasi rozčechrani«, snad »bil někde rvaní« od své mámy (K Vilo). V jiné písni vytýkají pastýřové Jírovi: »Nu, co, Jíro, stojíš, co sobě rozmejšlíš, voč, voč do Betléma jíti nemíníš, za ušima se drbáš, do nehtů se kousáš, o Be-

Třebíčský betlem Čeloudův: Průvod tří králů s komonstvem před chlévem betlémským. Fotografie K. Dvořáka.

tlem nedbáš! Hni se hbitě« atd. (Z Vď). Dorota nesla vajíčka, »šlať jest po rybníce«, rybník byl jako u nás v zimě ovšem zamrzlý, uklouzla a »stloukla se velice a i ty vejce« (K VIIis). Vašíček s kolovrátkem »na ledu se probořil, kolovrátek írozbořii«.

Vánoční koledy zpívávaly třebíčské rodiny večer před be-tlemem. Staří zpívali zpaměti, mládež ze 'zpěvníků, ozářených žlutavým swtlem voskových svíček a sloupím. Do dnes jsou v starých zpěvnících stopy vosku, jímž byly při obracení sloupků polkapány. Koledy se zpívaly i v kostelích při mši nebo po svátečních obřadech odpoledních. Pastorální doprovod varhan, napodobující zvuky pastýřských píšťal a dud, zvyšoval jejich vánoční kouzlo. Ve farním chrámu sv. Martina otvíral jeden