krajinu všenorskou, jejímž ¦údolím ladně se vine stříbrná Berounka, spěchajíc do blízké Vltavy.

Veselohra »Selské námluvy« z, r. 1823 od Kajmana, kterou se nejdříve započalo, byla výborně provedena a velmi dobře bavila. Obecenstvo' rozložilo se po> návrší, nad hostinskou zahradou se táhnoucím, v malebném skupení, v poctu nejméně 900—1000 osob a napnutě zajímavý, originelní děj hry sledovalo. Neodolatelná komika, která v tomto plodu Kajmanově se jeví, přinutila obecenstvo často k hlasitému smíchu. Herci prováděli své úlohy velmi obratně, zejména slč. Macháčková a Novotná byly roztomilé, ačkoliv poprvé na prknech vystoupily, a pánů byl výtečný co žid Heršl p. Wildt, sochař, jehožto komika a humor, když jednou po čase spustí, »hýbají Vyšehradem i vší vlastí«, třeba nebyl žádným hercem. Čestné zmínky zasluhují mimo to slč, Heidelbergova Marie, pp. Zelinka a Svačina.

Co se divadlo hrálo, mračila se obloha neustále a právě když počala se provádět Plzeňská svatba zvaním hostí a p. Zelinka co tlampač v plzeňském obleku (v žlutých koženkách, vysokých botách, modré soukené vestě, dlouhém modrém kabátě, knoflíky žlutými hustě posázeném a nízkém širokém, klobouku s pentlemi slovanských barev) ís rozmarinou v ruce vystoupila zvací řeč věrně přednesl, spustil se najednou déšť a zahnal svatebčany i obecenstvo pod altány i stroimy, takže byl počátek děje svatebního: nemile přerušen.

Obecenstvo mělo1 zatím času baviti se pohledem na spanilé svatebčany a svatebčanky, kterak k jejich pražským štíhlým těMm a růžovým tvářím malebný kroj plzeňský krásně se hodil. Byloť v celém, průvodu svatebním neméně než 25 družiček a mládenců, maminek a tatínků, ženich, nevěsta, tlampač a dudák. Nevěstou byla slč. Julie Novotná, bez odporu první okrasa svatby, s první maminkou, paní Vilímkovou. Veškerá pozornost věnována byla hlavně těmto dvěma, Harmonie, jaká zde panovala, jak v postavě a tváři, tak ve výraze, úloze přiměřeném, v kroji a chůzi, harmonie taková by sotva byla jindei k nalezení. Zejména zajímavé byly kroje ženské: bílé, kulaté čepce maminek s ohromnými mašlemi jako perutě anděla, barevné, dole vyšívané krátké sukně a červené punčochy, bohaté kabátce z kožešiny, pestře vyšívané a velké zlaté peníze, houpající se mezi koraly na krku. Všecky družičky, jakož i nevěsta měly věnce ve vlasech, vyjma hanáckou družičku slě. Hajnicovu, kteréžto stačí, malý proutek myrty na čelo.

Úlohu ženicha zastával p. Svačina a prvního tatíka p. Vo-katý, kterým celý svět tu nevěstu a maminku záviděl. Když se pak trochu vyjasnilo, pokračovalo se ve svatbě dále a sice uchá-