žerď s podobami muže a ženy (»Gretel und Hansel«). Ve Švábsku pálen je hastroš, »čarodějnice«. Podobné obřady dějí se ve Francii a jinde po západní Evropě, jak zevrubně popisuje Mann-hardt.32)

Avšak i Rusové znají podobné obyčeje,33) Robí «e slámy ha-stroše (nazvaného obyčejně »Kupało«) a buď jej upalují nebo házejí do vody s obřady (někdy bývá to pouhý keř vyzdobený) asi podobnými, s jakými pochovávají Jarila, Ladu čili Ko-stroinru.34)

Upalování lidské postavy zavdalo podnět k smýšlenému výkladu svatojanských obyčejů. V zemích katolických totiž vznikla zvláštní, originální domněnka, proč jsou ohně svatojanské páleny. Éid německý pokládá tam oheň svatojanský za upomínku historickou. V předvečer svátku Jana Křtitele zarobí chasa ze slámy a hadrů podobu člověka, »Martina Luthera«. Posadí jej na vozík a vezou k hranici, kdež s jásotem jej upalují.35)

Jiný výklad podobný, zní, že prý to památka uipálení mistra Jana Husi. Původně slavili ji tolika Čechové. Z Cech že zanesena byla k sousedům, do Němec a do Uher.36)

Není potřeba šířiti slov, že obě domnění jsou mylná. Pálení ohňů svatojanských doloženo jest prameny věrohodnými mnohem dříve, než se Hus narodil a než Martin Luther žil, doloženo jest v dobách pradávných. Nemůže tedy býti odvozováno od upálení Husova a nemůže býti uváděno ve styk s Martinem Lu-therem. Oba domnělé výklady podávají zajímavou ukázku, jak ze základního obyčeje lidového vyrůstají po stranách rozmanité výstřelky.

Konečně dlužno krátce jen se dotknouti ještě jiného výkladu, jenž v různých obměnách koluje po středověké literatuře: Za starých časů pálili prý pohané ohně v ten, asi čas, kdy připadá svátek sv. Jana Křtitele, blíže vod a studnic, aby zaplašili dýmem draky, kteří je svým jedem otravovali. Přežitky tohoto obyčeje že se udržely v páleníi ohrni svatojanských..37)

Staří Čechové dočetli se o tomto výkladu v knize Havla Ža lanského o sv. Janu, Křtiteli. Tlumočil latinský text Hospinia-nův po česku takto: »Píší Hospinian De festis, Durand in Ration, lib. 7 e. 14, že za starodávna, někdy toho času draci k chlípnosti pro slunečnou horkost vzbuzeni jsouce a v povětří létajíce, za časté do studnic semeno a jed pouštěli, odkudž voda nákazu brala, a kteří z, té vody pili a povětří jedovatého se nalkali, anebo v smrt aneb v těžké nemoci upadali. To vyšetřivše lékaři, veleli zhusta ohně okolo vod a studnic páliti a obzvláště' ty věci, které by velký dým a smrad vydávaly, na oheň kladli a tím (prý) draky zaháněli, A poněvadž se pak to obzvláště v tyto