ských, dlužno si všimnouti, kterak bývají rozněcovány. Známo, že oheň u národů necivilisovanýeh býval a. posud bývá u rozmanitých kmenů v Asii, Africe, Americe dobýván třením dvou "dřev, jak kromě jiných Tylor obšírně vykládá ve své knize

0 primitivní kultuře. Dlouho udržuje se tento obyčej, kaeeřo-vaný -od sv. Bonifacia r. 742 jakožto pověrčivý zvyk pohanský,

1 u vzdělaných národů po Evropě. Lid věří, když vypukne mor dobytčí, že potřeba zhasnouti všecek oheň ve vsi a uměle točiti zvláště k tomu upraveným dřevem, až se rozpálí a vznítí. Přes oheň, takto zanícený, vodí pak vesničané skot po třikráte, věříce pevně, že se tím zbaví morové nákazy. Je to známý staroněmecký »nothfyr« (Notřeuer), anglický »need-fire«,40), po slovanskú nový, dřevěný, živý, Boží oheň, car-oheň a pod.,41) známý také Čechoslovanům.42) Tímto způsobem podle lidového podání má býti rozněcován oheň při slavnosti svatojanské, jak svědčí doklady slovanské i cizí. Dělo se tak na př. v Meklenbursku, ve Švýcarsku, v Polsku.43) Na Rusi podnes schází se lid o sv. Janě v čistém rouše na místě, kde má býti oheň pálen, a rozestoupne se v kolo. Za hlubokého ticha posadit se starci do kola a trouce dvě suchá dřeva, dobývají oheň. Jakmile se oheň objeví, všechno ožije. Zahlaholí zpěv a roziproudí se jará zábava kolem zapálené hranice.44)

Zvláštní moc, hojivá i kouzelná, jež přisuzována bývala Božímu ohni při moru lidí i zvířat, přisuzována jest také ohni svatojanskému, původně (jak se podobá) všude zapalovanému Božím ohněm. Posud udržují se toho upomínky jednak v obřadech se zvířaty, jednak v lidových obyčejích při ohních svatojanských.

Lid věří, převeden-li je skot přes oheň svatojanský neb aspoň přes žároviště jeho, že tím bude ochráněn proti zhoubné moci čarodějské, že bude zdráv, že ho mor dobytčí nezachvátí. Dělo se tak a místy podnes děje v Bavorsku,45) v Prusku,46) v Korutánsku47) a v jiných krajinách německých.48) Je to obyčej rozšířený také ve Francii a v jižní Evropě.49) V Čechách rovněž byl znám. Aspoň ještě Dobrovský přiznává, že viděl vésti krávu přes vyhaslé ohnisko svatojanské.50) Obřad znají však také jiní Slované. Na Rusi honí lid přes kupalne ohně skot, okrášlený věnci.51) Podobný obyčej mají Poláci62) a Jihoslované. jak svědčí zápis u Pájka.53) Výklad shodných těchto obřadů všude zní, že dobytku, který byl přehnán přes ohnisko svatojanské, není možná učarovati a ublížiti, pokud se týče dojení mléka, chorob rozličných a morové nákazy.

Obdobně věří lid, že nošení dětí i skoky přes ohně svatojanské prospějí člověku, chrání člověka před nástrahami kou-