smutná okolo zdi a tuze se tlačila, rozbili ji flašku její a smetánku vylila. 19. Petrolinka řezníkova smažila jitrniěku malin-kýmu Ježíškovi na železným rendlíčku, a jak přišla před jesličky, sem tam se ohlídala, pes jí popad jitrničku, ach, ta smutná plakala. 20. Tu kulhavá Kateřina šupíšup vejce nese, jde po lede ubožátko, strachem se celá třese, v tom letěl ptáček v povětří i jen na něj pohleděla, smekla se jí noha chromá, hned na vejce upadla. 21. Zběhli se k ní chudé panny a o to se radily, co pak dáme Ježíškovi, by jsme se taky vdaly, řekla Baruška Kačence a Kačenka Eoizáře, co pak dámei Ježíškovi, by ohme dostaly muže»

22. Tu se měly naříkání, ty děvčátka ubohý, kdo šel každý jich litoval, jiné panenky mnohý, Pán Ježíšek roztomilý nad nima se smiloval, že jsou mu věrně nesly, on všem za to muže dal.

23. Mužem sobě rozvážiti, co to byly za dary, které nesly ty panenky a všechny potratily, to je bylo to znamení, že ten Všemohoucí král nad celým světem bohatý, on nic nepotřeboval.

24. O vy překrásné panenky, za vaše milé dary, abyste se s Kristem Pánem na věčnosti shledaly; všechny panny i mládenci, vdovy, taky manželé, abyste se radovali s Kristem Pánem vesele. Amen. — Vytištěná v Hranicích 1857.

Nová vánoční koleda o narazení Krista Pána. Vytištěna v Těšíně u E. Proehasky: 1. Co to znamená medle nového, neviděl sem tak nebe jasného, hvězdy přejasně svítí, musí to něco býti. 2. Ptáčkové libým hlásam zpívají, pastušky O1 půl nooi trou-bějí, nikdá to nedělali, by v noci troubívali. 3. Anjel v oblacích krásný se snáší, všemu stvoření radost přednáší, sláva ve výsostech Bohu, na zemi pokoj lidu. 4. Narodil sei nám král o> půl noci, který má nebe, země v své moci, v Beltémě v jeslech leží, k němu vůl, osel běží. 5. Matička nemá peřin pro něho, vůl a oslí cek zahřívají ho, Josef kolíbá starý, to nemluvňátko malý. 6. Pospěš sem medle k němu, Honzíčku, aspoň mu dones ovčí kůžičku, zahřej to krásné dítě, aby nezmrzlo hbitě. 7. Venclíčku, obleč se do kožíšku, nes panáčkovi mošnu voříšků, ty, Petře, k pekaři běž, děťátku žemličku nes. 8. AntoŠku, ty vem svý kamarády, budete tomu panáčku hráti; Františku, štemuj cymbał, Karle, stup k jesličkám dál. 9. Jozefku, vezmi svoje housličky, Martinku, pískej na píšťalečky, Nácerle, vezmi basu, dodávej k tomu hlasů. 10. Kašpare, vezmi munštuky, trouby krásné, že jsi ty velice hloupý; Tomášku, ty vem bubny, nebude dítě smutný. 11. An-dryšku, ty zas na fagot pískej, Františku, hodně na cimbál třískej, Vojtíšku, s harfou pospěš, malé děťátko potěš. 12. Kdes pak ty zůstal, Mikši, s huslama, vlastněs je neměl hned před rukama, vlasy máš rozčechraný, vlastněs byl někde rvaný. 13. Počkej, Mátě jeku! kdes pak ty zůstal? Někde si loutnu celou roatřískal, musíš pokuty dáti, že jsi nepřišel hráti. 14. My jsme muziku