v témž místě nebylo možno dostati. Mnozí oepičkáři byli pro v svůj tovar tak oblíbeni, že se s nákupem čepice čekalo až do< posledního jarmarku, jen aby se nemusila koupit čepice domácí — třeba méně oblíbená.

Také jména čepic byla velmi různá, ba velmi mnohá i pro týž druh. Ke kožichu v zimě nosily se čepice kožišinové, nebo aspoň kožišinou obšité. Nejoblíbenější a charakteristickou čepicí naší krajiny byla »cabulena«, také pangrotka (pácna) zvaná.

17. Svatební čepec speřický.

Byla jako »mejtníček«, ze sametu nebo manžestru dýnko, z černého beránka nebo- »astrykánu« okolek a uvnitř podšitá beránkem bílým. (Na obrázku 4.)

Vedle ní shledáváme se tu s vydrovkami, tehořovicemi, fel-bovicemi, beranicemi, brusmaaiicemi a j. Soukenné čepice sluly rusačky, vdolky, polačky (kulaté s hedvábným třapcem), per-mice, přemyslovky, kaškejtky, rybky, taškařiny, veselky, ko-šutky (»šestitálková dopředu s rypáčkem«), sardinky, kulatinky, čápky, »kozí veselost« a jiné.

Mladí muži, jinoši a nejvíce formani oblíbili si malé sametové nebo mianžestrové čepičky, jež se přivážely původně z Vídně; ale později šili je i naši venkovští krejčí.