a neživotnosti „národopisného lyrismu" atd. atd.) — dnes slavíme vítězství, jak slovanská Zlatá Praha a s ní celý národ československý vítá s nadšením ve svatojanských dnech roku 1928 lid, z Čech , z Moravy, ze Slezska, ze Slovenska, z Podkarpatské Rusi, v malebných, starodávných krojích, s jeho písněmi, zvyky, tanci, obřady......Srdce nám plesá při vzpomínce, že tu jásá lid československý v státě samostatném, v osvobozené vlasti, bez censury, bez omezení — srdce plesá, že naše snahy, poukazovati na důležitost kroje lidového v celé jeho rozmanitosti, pestrosti a starobylosti, poukazovati na význam lidového života pro kulturní vývoj národa československého — bezděky jsou korunovány skvělým uznáním celé československé veřejnosti, že jádro našeho národa jest lid venkovský československý, československý rolník a jeho rodina... Zdálo se mi, že jsem zkoušen ze znalosti svérázných krojů a obyčejů československých, kdy při skupinách, postupujících v ohromném tisícihlavém průvodu ku položení základního kamene ku pomníku Přemysla Oráče na Hradčanech, podařilo se mi pravidelně uhodnouti, odkud kroje a typy jsou, nechybil jsem ani tam, kde šlo o svéráz jednotlivých vesnic na př. valašských, slováckých a slovenských. Dohad některých referentů mladších, že Praha neviděla tolik krojů a tolik obyčejů lidových, nutno opraviti, že Národopisná výstava roku 1895 v Praze viděla těchto skupin ještě více, v krojích a v obřadech, ale pravda, neviděla jich najednou, kdy jsme je vítali odděleně, podle jednotlivých dnů (hanácký, slovácký, valašský atd.) Dnes viděli jsme je pohromadě, v jednom šiku nepřehledném, radostně si vykračující a vítané jásotem neutuchajícím. Budiž čest a díky vzdány pořadatelstvu, jež za jeviště zvolilo v Praze VII. hříště Sparty, upravené v náves s chalupami a se studnou.

Co viděla Praha? Terebljanskou svatbu z Podkarpatské Rusi. Slavnost „Úvodnice" (slovácké vsi Tasov, Petrov, Kluk a Velká). Chodské voračky v masopustě. Masopust slovácký „fašanek" (ves Velká u Strážnice). Ves Zarieč z okresu Puchová na Slovensku stavěla máj. Čtenářům Českého Lidu již dobře známí Sedlišťané provedli „slezské královničky". Hanáckou „svajbou" pochlubili se Hanáci z Hulína. Po slovenskú zatančili si a rozdíl jemných lidových tanců proti ztřeštěnostem moderních „tanců" ukázali rozjarení šohajové a roztomilé děvušky z Čičmaii, z Detvy. „Jízdu králů" provedla chasa nadšená z Vlčnova a z Hluku. Slovenské „dožinky" napodobila ves slovenská Bošáca z okresu trenčínského. Slovácké „vodění berana v hodové pondělí" provedl dorost z Jasenné u Vizovic. „Zahájení hodů" (posvícení na Moravě) jako doma slavila chasa z Břeclavska a Hodonská, ze vsí Lanžhot, Kostice, Moravská Nová Ves, Stará Břeclava a Moravský Žižkov . . . Všichni se líbili. Všechno se líbilo. Mezi diváky viděli jsme mnoho vzácných hostů slovanských i z ciziny. Upřímnými projevy jásali, chválili, divili se