sledovné obce uznaly turecké panstvo a platily daň: Töhöl (Tehla, vrábelský okres), Mellek, Lehota, Ďarmat, Malé, Veľké KosmáloFvee, Tlmač, Slovenská Kesa, Aha, Veľké Šiarovce, Nemčiňany, Valkovce, Čaradice, Vieska (u Topolčianok), Kia-čany, Kozárovce (u Beňadika). V r. 1631 boli Turci tiež v tejto doline a z Velkých Uheriec 3 deti, z Rudného 2, z Velkého Pola 2 a z Novej Bane 2 ľudí odvliekli. V r. 1663 vyplienili Turci Oslany a okolitých 12 obcí«. Do okamžiků naposledy uvedených zapadá historie našich listin. Severozápadní cíp bývalých Uher byl tenkráte vlastně jedním z hlavních míst velkého měření sil mezi Turky a císařskými. Voje sultánovy, k nimž se posléze přidají pomocné roty moldavské, valašské, Tatarů besarabských a krymských, Kozáci a Apafi, vede osobně sám Kjöprülü Fázyl Ahmed paša, právem pokládaný z nejlepších velkovezirů osman-ských, jehož význam arci není založen na poli válečném, nýbrž tkví ve vzácném státnickém umění, třeba že mu tentýž státnický důmysl tiskl vlastně napořád bez úspěchů meč do rukoti.

Str. 17—18: V předmluvě k »Veröffentlichungen der Doktor-Hermann-Thorning-Stiftung, Heft 1: Türkische Urkunden aus Ungarn« Kiel 1917, p. 7. G. Jacob vyčísľuje, kterak psává byla osmańska bureaukratie, i přichází na základě určitých údajů Evlijá Čelebiho k počtu 7^ milionu listin, jež vystavila jen kancelář vrchního soudce v Budíne za 145 let trvání tureckého panství v Uhrách. Ať skutečnost pokulhává za mathematickým závěrem či jej předstihuje, jisto jest, že určitý zlomek z toho připadá na slovenské kraje, pokud kdy byly v tureckém područí. Mimo to jest vzíti v úvahu celou ostatní administrativu, zejména finanční, jež rovněž nespořila papírem. Z úvahy takové by vyplývalo, že listin tureckých všeho druhu musí býti na Slovensku dost. Mnoho přišlo časem nepochybně ve zkázu a se ztratilo, mnoho koncentrovala maďarská musea či učené instituce, leč nejedna listina přece musila zůstat. Mé pojednání sleduje sice v prvé řadě dané thema, touží však mimo to vyvolat z úkrytu to, co z dokumentů turecky psaných na Slovensku ještě zbylo. Listiny námi právě studované nejsou nikterak dalekosáhlé důležitosti, ač naopak nelze jich zájem snižovat na pouhý lokální. Za jiných okolností byl bych směl sice svou práci značně zjednodušit a obmezit se na pouhou edici s překladem a několika poznámkami, bez líčení historického pozadí, o něž jsem se tentokráte pokusil. Ale pojednal jsem schválně poněkud obšírněji, abych názorně dokázal, že ani turkologie nemusí mlčet v poznání dějin československé vlasti, nýbrž že také ona by vynesla řadu zajímavých drobností na světlo. Materiálu k tomu bude na Slovensku dost, ale nutno jej vypátrat a zjistit. Ostatně nejsou dějiny Turecka, ať již po kulturní, administrativní,