se mnou vysměj čil, co mohl nejvíce, až jsem si roztrhala te-lecí střevíce. Panímámo, mamičko, poníženě prosím, udělte mně koledy, neb já domů nesmím. Pantáta na.mě brouká, že střevíce nemám, a já domů nepůjdu, až si jiné zjednám. — Ježíšku, Ty bratře náš, na nebi též přebýváš, slávu měli andělově, přispěchali pastýřové, dary hojné přinesli, klaněli se u jeslí. Ježíšku, Ty bratře náš, na nebesích přebýváš, tam my jednou k Tobě přijdem, klaněti se Tobě budem. Ubohá ta matička, kolébala Ježíška. .— O Štěpánu chodí děvčata koledou a zpívají: Spadla rosa studená, Kriste nebeský, po ní chodí Maria, Aleluja, Zdrávas Maria. Tak dlouho tam chodila, Kriste nebeský, až Syna porodila, Aleluja, Zdrávas Maria. Starala se Maria (opakuje), z čeho plenek nadělá (opakuje). Utrhla si z růže květ, měla hnedky plínek pět, Starala se Maria, jak to dítě pokřtít dá. Sv. Petr, svatý Jan, pokřtil on to dítě sám, Starala se Maria, jak dítěti říkat dá. Ěíkejme mu Spasitel, Kriste nebeský, neb jest náš Vykupitel, Aleluja, Zdrávas Maria. Éíkejme mu Otče náš, neb on jest všech otec náš. — Bovněž na sv. Štěpána chodí dospělá děvčata po domech neb po hostincích, zastavují svobodné hochy a zpívají o nich a jejich milých píseň, začež dostávají dárek peněžitý: U Přibylů na kopečku, staví Josef zahrádečku, pro milou, pro Toničku rozmilou. Spolu hráli, spolu stáli, až se růže rozvíjeli, pod okny v zahrádce, usnula tu na ruce. Lepší je mi tvá ručička, než prachová poduštiěka, můj milý, můj Josefe rozmilý.

Chápu rozhorlení pana redaktora Zíbrta v čísle 3., XXVIII. »Českého Lidu«. Co poesie vane z těch přehojných Vánočních čísel »Českého Lidu«, kolik radostí a blažených pocitů zažíváme při Vánočním stromku — a najednou taková sprcha! Historické země naší republiky mají 29.5% lesů,