chce jít domů, oznámí svůj úmysl slovy: »Musím se tiž oplatit k nám.« Podobně vypůjčené věci, knihy neb nástroje přicházejí lidé »oplatit«, nikoli vrátit. Z jara se chodí »na lásku za pařezy«. Lidé chodí do lesa, zdarma obdělávají kultury lesní a za to dostávají příděl pařezů, jež si dobudou na otop. Poněvadž, zvláště dříve, mnozí chtěli pařezy získati zvláště levně, bez plýtvání pracovní silou, posílali »na lásku« i školní děti, čímž vznikaly mrzutosti pro nedbalou docházku školní. Má-li někdo důležitou práci, »stará se na ni«, jak ji udělá. Je to »na zvyku« (místo: »záleží to...«), jak šikovně si při tom počíná, »jenomej« když to má »udělaný« (místo »uděláno«). Toto pří-čestí trpné s koncovkou y se najde i jinde (na př.: je uvařeny, zavřeny) i tam, kde v mluvě lidové jsme zvyklí slyšet o (uva-říno). Mají-li dva mezi sebou »hamáry« (spory), není divu, že >nejdou na sebe«. Cítí-li se kdo dotčen výrokem druhého, říká, že mu to »není jedno«. Vyvede-li někdo jakoukoli nešikovnost, řeknou o něm: »Udělal to zle« nebo: »Má to zle«, místo »má to špatně«: Špatná je v zimě cesta, když »padají sediaci«, kusy vlhkého sněhu. Napadne-li sněhu hodně, utvoří se »zámětě« (protože »mete«). Dobrou službu pak konají sáňky »samotížky«, protože se tahají »samotěhou«. Podle zdejšího nářečí je »po-zorno«, je-li v noci šero. O pasácích se říká, že »povedou« na pastvu, místo poženou. »Ať se máš dobře«, se zhusta zaměňuje: »Ať se máš kloudně!« Usoudí-li se o rodině, že »mají pěkné místo«, myslí se tím místem chalupa neb statek. 0 rostlinách s mohutnými kořeny se, praví, že mají veliké» »preity«. »Brou-čivé« (červivé) ovoce přirozeně není v oblibě a »brouěivá« jablka nenajdou místa »na stropě« mezi zdravými na zimu uloženými. »Pekáčky« se u nás dělají z bramborů. Jsou to bramborové placky. Aby lépe chutnaly, potrou se někdy »mastným« (omastkem). Mísa s nimi se může dát na »kobku« (na kamna), aby nevychladly, ježto studené nejsou už tak chutné. K zanícení ohně v plotně se udělají »palacky« (loučky). Je-li vlhké palivo, vychází z komína hustý »čud« (kouř). Někde u komína nebo v okénku ve štítě mívají hoši »vzprouhlé«, pružné pruty s žíněnými očky na chytání kvičal. Lákají je červenými jeřa-binami. Na jeřabinách u zdejší státní silnice rostou »kotrče« jmelí. Nezarazilo by nás pranic, kdyby se někomu rozbořila chalupa, nebo jiná stavba, ale uslyšíme-li, že se někomu »rozbořila noha«, jsme na pochybách' co to znamená, až se nám dostane vysvětlení, že jde o nohu bolavou atd.