hu je asi 50 písní pohřebních, některé uvádí Erben n. př.: Ejhle, tenkrát jsem dokonal!

Kdyby nic jiného, tedy staré tvary (dříve zajisté se zpívalo hříchom), již samy hlásají starožitnost této písně, jejíž celé spořádání i druhý nápěv mají do sebe nevšední cenu.

Nápěv jako u písně »Přátelé, s vámi se loučím.«

Beru se od vás, přátelé, do hrobu svého veselé, kdež jest místo uložené mně od Boha připravené.

Beru se z statku zdejšího do přebývání božího, všeho světa zanechávám, neb lepší místo v nebi mám.

Beru se nyní do země, neb jsem přišel také z země, zase živ z země vyjdu, s duší, s tělem vzkříšen budu.

Beru se k odpočívání, přestalo mé již stonání, nepřátel se nebojím nic, byť jich bylo mnoho tisíc.

Zboží, vejmluvnosť, umění, krása, ani světské jmění, král králi, knížeti kníže ¦— otec synu nepomůže.

Krásné dcery matka milá, by ve dne v noci kvílela, nevy-pláčeš žádné chvíle, ani milovník své milé.

Jak chudý (!), tak i bohatí musíme všickni zemříti, bychom se skryli, nevím, kde, všudy každého1 smrt najde.

Již se s vámi nyní loučím, Pánu Bohu vás poroučím, uzříte mne, a já vás zas, když zazní trouby boží hlas. Kryste, pro tvé umučení zažeň ďábly při skonání, dej nám hříchů odpuštění. (Ze Zhoře. Zpívá se večer před pohřbem v domě.)

Hle, krátké zde naše chvíle mají velmi rychlé cíle, jako vidy prudce plynou, brzo jako stín pominou.

Protož sluší vždycky bdíti a k smrti své se strojiti moudře v svatém pokání každý čas bez odkládání.

Netroštuj se tvou mladostí, krásou, silou neb čerstvostí, živ's, zejtra tě smrt složí, přátelé na máry vloží.