zasluhoval, co tak krála obelže. Knížata a hrabata nasoudili, že by takový zasloužil, by byl pětima volama roztrhán. Ale řeznický syn se vrátil spátky do kuchyně a ptá se, čích to svatba je? Oni mu odpovídali: že se jednoho krála dcera vdává, že si ji měl ďábel vzít na věčný zatracení a že si ju od ďábla vysvobodil, ale on žádal jit z koflíka,, pit víno, co králova dcera pije, ale oni se pomyslili, co to za člověka, že hned z koflika víno pít chce. Ale oni mu podali koflík e tabule, ale jak se napil, pustil prsten do vína. Králové dceři přišel koflík na tabulu, ona pila víno a uviděla prsten ve víně, ptala se, kde ten prsten se tam vzal. Tak^teda že ten člověk jej tam dál. Běžela, pravila k otcovi: »Můj otče ze všech nejmilejší, toto jest ten, co mě od d.'ábla vysvobodil. Lokaj ten mne od ďábla nevysvobodil, tomu já jsem musila před širým nebem, před Bohem všemohoucím, přisahat, protože chtěl do mě dlouhý nůž zarazit«, tak lokaja chytli a dva voli uvázali za nohy, dva za ruky, jednoho za hlavu, tak byl pětima volama roztrhán.

Byl jeden kupec a nešlo mu1) žádné štěstí; žil se svou manželkou a s dvěma chlapci. Jedenkrát pravil své manželce, že by šel do světa od ní preč, snad by jí samé lepší štěstí šlo. Na to rozloučil se s manželkou2) a svými synáčky, přikázal jí, aby děti vychovávala k dobrému, ne pak ku zlému, a odešel.

Šel3) daleko do světa, a přišel do jednoho města k bohatému4) kupci, a byl u něho5) ve službě devatenáct let. Když docházel devatenáctý rok, chtěl se navrátit zas domů, a žádal, aby mu kupee vyplatil. Kupec jej nechtěl propustit, ale*) povídal mu, aby u něho byl, že m.u dá svou7) jedinou dceru za manželku i s tím bohatstvím. On ale nechtěl, a nepřiznal se, že je ženat; jen na svém stál, že půjde domů.8) Kupcovi se8) velice líbil, že byl pořádný a hodný, proto byl by ho nerad od sebe propustil. Když pak jen10) pořád na svém stál, že půjde od něho preč,11) konečně mu kupec předce vyplatil a ho propustil. On mu12) poděkoval za všechno a šel. Kupec13) vyprovodil ho do města.; právě14) byl v tom městě trh na dobytek. Kupec se ho ptal, jak má daleko domů? On odpověděl: »Velmi daleko.« Tedy jej vzal s sebou do trhu, koupil mu koně, aby se dřív domů dostal, a dal mu ještě dvě pistole.15) On sedl na koně a jel preč.

Když ale byl již za městem, kupec na něj volal, aby se vrátil. On se vrátil a kupec16) mu povidál: »Když dalekou cestou pojedeš, noclehu brzy sobě hledej,17) a po čem ti nic nebude, na to se neptej,18) v náhlosti hned netrestej, ale sobě toho nech19) na druhý den.«

Nyní jel a přijel na vesnici.20) Zdálo21) se mu ještě brzo do večera. I řekl sám sobě: »Ještě ujedu kus cesty.« Nezůstal tam, ale jel dál. Přišlo nm jet lesem22) a v něm otměl. Neviděl cesty,