10. ?? sa stalo v Gajárii 11. Čo sa stalo v nove, v Kunišovom dvore? 12. Čo stalo v noci* v mijesce Holomúci ... 13. Terka, Terka, oblec šaty. 14. Jak je mesáčik vysoko. 15. Konopa, konopa. 16. Pri tej Nitre, pri vode. VII. Zbojnícke: 1. Zpoza vrch Poľany ... 2. Pod javorkom pod zeleným. 3. Ide furman dolinou ... 4. Ej, topoľ, topoľ ... 5. Červený, kantár, tí. Čo še stalo nove í tim Kobelarove? 7. Pasov Janík dva voly.

8. Idú listy po gemerskej stolici. — 9. V mesetečku, ve Sliezku. 10. O, nedeľn povnoc. 11. Zabili, zabili Demikáta Pala . . . VIII. Šibeničné: 1. Sedí Karol pri potoce', — 2. Čie že jovenky hore grúňom idú? 3. Pri Mikuláši, v tom poli. 4. Tí trnavskí páni. IX. Vojanské: 1. Kráľ na vojnu verbuje. 2. Niže mlyna kamenina. 3. Belehrad, Belehrad. 4. Eoste borevenka zelená. 5, V širom poli hruška stojí. 6. V Kalinovom lese. 7. Chodila dievenka, chodila dolinou ... 8. Hory, hory, čierne hory . . .

9. Pod Veronú. 10. Čí sa to koníčky. X. Elegické: 1. Prene-šťastná tá panská záhrada. 2. Dzivča v treceni roka. — — K. A. Medvecký, katolický kněz a přední slov. folklorista, jehož chvalně známá monografie »Detva« vyjde brzy v druhém přepracovaném vydání, sesbíral a v přehledně uspořádané i umělecky vyzdobené sbírce vydal »Sto slov. ľudových ballád« i s jejich, arci ne všemi, varianty a nápěvy. V úvodě (str. 3—10), jenž je vlastně kratší studií o baladickém pokladu slov. lidu, podává stručně a výstižně psycho-genesl slov. lidových balad. Národní epopeje, jako zpěvy Homérske, Kalevala, Nibelungy, zpěvy o Králeviči Markovi atp., tvořily se, praví Medvecký, »v skupinách, povedanie v národoch, činne a povedome zasahujúcich do dejin ľudstva — kým národy, postrádavšie v minulosti samourčovania, spokojily sa balladami«. Slováci měli balady »iste už v najstarších časoch, z ktorých nejedna zapadla už v zabudnutie, nejedna väzí skrytá, nezapísaná v pamätiach našich spevavých stareniek«. Autor dovozuje, že lidová balada, »tento svrchované vzácny druh duševnej tvorby ľudovej, vyžaduje značne vyššieho Intellektuálneho stupňa» potencovaného umeleckého nadania u vrstvy, ktorá tvorí ballady, než je to potrebné pri čisto lyrických tvorbách«. Promluviv pak o vnitřních poetických krásách a o obsahu slov. lidových balad, podotýká, že baladický živel na Slovensku dosud úplně neodumřel, neboť »v kraji Primoravskom ešte vždy žije a tvorí ballady akoby pred našimi očami«. Závěrem autor zdůrazňuje: »Shrnúc dosaváď zistené f aktá, milé je vidieť, že si náš ľud i pri svojej osudno-holubičej, povedal by som hyper -lyrickej povahe zachoval hodne epického živlu a svojimi literárne i kultúrne vysokocennými balladami vytvoril také tragické spevy, s ktorými sa môže hrdo postaviť po boku iných