Nejmladší český dudák, žák »krále dudáků«, mistra-dudáka Jardy Formánka ze Strakonic, jest Jirka Teyrovský, zvaný »Švandička«. — Sotva Jirka Teyrovský počal chápati sladké zvuky své mateřské řeči, měl již často příležitost doma slýchati naše lahodné slovo »dudák«, neboť jeho otec, známý pražský továrník, p. inž. chemie E. Teyrovský, rodák z jihočeského města Pacova a nadšený přítel lidových písní, oblíbil si též dudy, na nichž písně ty vznikly. Proto malý Jirka vzhlížel vždy s posvátnou úctou ? svéráznému obrázku dudáčka od Láďy Nováka, jenž zdobí přijímací pokoj rodiny pana Ing'. Teyrovského.

Aby Jiříkův zájem o dudy neochabl, zůstal tatínek každoročním odběratelem knižního kalendáře »Švanda dudák«, stal se stálým předplatitelem veselého časopisu »Švanda dudák«, vydal nástěnné kalendáře svého proslulého závodu s pestrobarevnou reprodukcí obrazu dudáka od akademického! malíře Aug. Ně-mejce, koupil mu u výrobce dud Vuka Šteffky v Újezdě u Domažlic pěkné dudy staročeského rázu, dal mu u chodského krejčího Adama Bílka v Mrakově u Domažlic zhotoviti původní du-dácký kroj. Aby »Švandička« měl též důstojný stánek pro pěstování lidového umění, postavil jeho tatínek pod svou vilou v Horních Mokropsech vzornou českou chahipu půvabného vzhledu a obvyklých rozměrů, věrně podle výstižného návrhu nedávno zemřelého architekta inženýra Dlabače.

Rozumí se, že ani v rodinné knihovně p. Ing. E. Teyrovského nescházela nikdy dobrá česká kniha a že při jeho procítěné lásce ke všemu národnímu naleznete tam i celou du-dáckou literaturu: Heydukovy »Zpěvy pošumavského dudáka«, národopisný sborník »Český Lid«, Zíbrtovy »Hrály dudy, dějiny starodávné selské muziky české«, jakož i všechny ostatní Zíbrtovy národopisné spisy, dudácké básně »Dudák« od Heyduka, »Švanda dudák« cd Sv. Čecha, »Švandovy dudy« od Vrchlického, »Čert a Švanda« od Klášterského', Jindřichův »Chodský zpěvník«, Hruškův melodram »Švanda dudák« na slova básníka Quise, Formánkův melodram »Dudákův sen« na slova básníka Pokorného atd. atd.

Nezapomnělo se tedy na nic vhodného pro malého Jirku, jenž s opravdovou láskou zahořel i ? dudáckým básním, takže se při prvním svém veřejném vystoupení na svérázném koncertě umělecké družiny »krále dudáků«, mistra-dudáka Jardy Formánka ze Strakonic, pořádaném 1. února 1930 v pražské koncertní síni »Mozarteum«, představil nejen jako nadaný ducláček, nýbrž i jako talentovaný recitátor.