celkový vzhled osady, byla zachována. ? původnímu určení se jí nyní ovšem nepoužívá; zvony jsou umístěny v kostelní věži. (Podrobné dějiny Měčeříže viz v díle vydaným učitelstvem okresu mladoboleslavského, Dějiny obcí okresu Mladoboleslavského a Benátského (1928), na str. 170—174.)

Státní Ústav pro lidovou píseň v republice československé. Naše lidová píseň. Naše sbírky lidových písní, na př. Erbenova,, Sušilova, Bartošova, Holasova a j., zachovaly valnou většinou skladby vzniklé v prostředí selském. Kdo si však podrobněji všimne obsahu, shledá, že se v písních namnoze zrcadlí názory, zvyky, obyčeje a poměry společenské z dob dávno minulých, najdeme zmínky o válkách 18. věku, vzpomínky na robotu, zrušenou r. 1848 atd. Ústním podáním se tyto písně udržely v paměti lidové, dědily se s pokolení na pokolení, ovšem často se měnily, leccos se také prodlením let zapomínalo a za našich dnů jsou celé rozsáhlé oblasti, v nichž bychom marně hledali písně, které tam zapsali sběratelé na př. před 50 lety. Život písně v ústním podání jest rys velice důležitý při úvahách o tom, které skladby máme pokládati za lidové písně v pravém smyslu slova. Každá píseň jest dílem jednotlivce básnicky nadaného, avšak lidovou se stane teprve tehdy, rozšíří-li se v lidu a udrží-li se aspoň po dobu jednoho pokolení. Otakar Hostinský, vynikající badatel, který svým dílem »Česká světská píseň lidová« (v Praze 1906, nákl. F. Si-máčka) vybudoval základy vědeckého studia lid, písně, shrnuje své názory takto: »A tak lidovou písní, jakožto příznakem pravé povahy a skutečného duchovního- života lidu bude nám jen to, co — nechť vyplynulo z jakéhokoliv pramene — ujalo se v něm trvale, co alespoň s jednoho pokolení novinku přijavšího zdědilo se v, plné životní síle své na pokolení druhé a třetí. Pak teprve je důkaz podán, že píseň shoduje se již dokonale s povahou lidu, po případě, že tomu, co snad prvotně s povahou tou se nesnášelo, obecný vkus a názor buď přetvořením dal výhost anebo naopak zase nám se konečně naklonil a přizpůsobil, t. j. podrobil«. Ovšem vedle těchto písní se odedávna zpívalo mnoho skladeb, jež pronikly odjinud: bývala to na př. skládání zpívaná na výročních trzích (tak řeč. písně »kra-mářské«, »jarmareční«), která bývala tištěna na lístcích. Lidé je kupovali, doma je ukládali do svazečků, tak řeč, »špalíčků« — odtud také písně toho druhu jmenujeme »špalíčkovými«. Z měst a ze škol pronikaly také skladby literární a mnohé z nich se v lidu ujaly. Tak na př. některé básně Kubešovy, Pi-ckovy, Erbenovy, výňatky z Lešetínského kováře Svat. Čecha a j. byly zapsány sběrateli z úst lidu. Jsou to písně znárod-