starodávných roubených domů přízemních i jednopatrových naznačují, jaké bývalo také náměstí vysocké.

Původní ráz »dřevěného města« byl zničen ohromným požárem r. 1834. Den 29. července téhož roku zůstane po věky ve smutné paměti jako den hrozný, nešťastný pro vysoeké občauy.

Kronikář v »Knize pamětní pro město Vysokej založené r. 1612« jakožto očitý svědek široce rozepisuje se, že v oktáv sv. Anny dne 29. července r. 1834, když lid ? večeru okolo 8. hodiny přišel domů ? požehnání, byl vyrušen z, klidu zouíalým křikem po ulicích: hoří, hoří! Oheň vznikl »jistou domácí neopatrností« v domku Dominika Janouše. V prvním okamžiku bylo tenkráte málo domácího lidu pohotově ? hašení. Lidé ve žních pracovali dlouho na poli. Všecka stavení dřevěná byla neobvykle suchá od tehdejších veder. Zuřivý a sžírající živel mohl hned po vzniku prudce šířiti se se stavení na stavení, kdy nedostatek vody a nedostatek lidu podporoval jeho zhoubnou moc. Nebylo možná odolati plamenným jazykům, takže než uběhla pouhá hodina, již 142 domy, 63 stodoly, farní dům i krásný barokový kostel vysocký, se vším všudy, co v nich bylo, padlo za oběť no zkrocenému ohnivému živlu. Ve třech hodinách, t. j. v 11 hodin v noci proměnilo se »dřevěnné město« v uhlí a popel.

Krajská komise vyšetřila, že ztrátu i jmění i škodu zaviněnou požárem možno odhadovati na 677.398 zlatých 45 krejcarů. U zámožnějších občanů nemohla se jistě všecka škoda a ztráta správně udati, co kdo utrpěl.

Při kostele shořelo: celý kryt, zvony se rozlily, uvnitř -ko-stela celý choř s velikými varhany, čtyři postranní chory (kruchty), hlavní oltář s obrazem sv. Kateřiny od Kandier a, malíře z Chrastavý, obrazem to značné umělecké ceny, pak krásný oltář panny Marie a naproti oltář sv. Anny. Z kostela zbyly holé zdi a klenutí a značně poškozený skvostný barokový portál, který jedině dnes napovídá krásu vyhořelého kostela vysockého'. |

Oheň vyšel ze stavení na kraji města ke Sklenařícím. Vanul východní vítr. Záhy vítr roznesl oheň po celém městě. (Vítr a nedostatek vody, obé tak nebezpečné v případě požáru, jsou i dnes rubem jedinečně krásné polohy Vysokého. Vysoké, ležíc na kopci a jsouc položeno nejvýše ze všech okolních obci podkrkonošských (700 m) bylo nazváno K. V. Raisem v Zapadlých vlastencích »Větrovem«.) A tak za jedinou hodinu shořela stavení domovní i hospodářská.

V seznamu pohořelých čteme místní příjmení, jak se podnes ještě v rodinách vysockých udržují pod těmito jmény: Nečásek, Neťuká, Vodseďálek, Mařatka, Patočka, Hásek, Kramář, Špika, Hájek, Nigrin, Petruška, Rón, Ďoubaíík atd.