Ach, kde jsi, ovčičko milá, ach, kam ses" mně poděla? Když se ti pastýř nelíbil, proč's mu srdce ranila? Nechci víc pastýřem býti, nechci víc pásti ovce; zahodím svou hůl a troubu, ať si je pase, kdo chce. (Česká Třebová.)

Na velikonoční pondělí v okolí Žebráku chodí děti po pomlázce, majíce dlouhé žíly, obyčejně ze čtyř prutů vrbových spletené, (bohatší žíly jsou různě barevnými hadříky opentlené) a říkají při tom, točíce žilou: »Hody, hody do provody na červený vejce, nemáte-li červený, dejte bílý, slepička vám snese jiný za kamnv v koutku, na zeleným proutku. Ten proutek se votočí, korbel piva natočí. A vy, páni, pijte, jen se nevopijte, kdybyste se vopili, nedostali byste koláče s povidly.« — Jiná koleda (už neužívaná): »Hody hody do provody, já k vám na pomlázku du, mode zlatá panímámo1, slepice vám nesou dávno, pár vajíček mně dejte červenejch, maíovanejch, drůbe»ř« se vám bude množit, husy, taky kachňata i kuřata, aby se měly čím obírat vaše mlad»é« děvčata, až se budou vdávati, aby si mohly vystlati. Je-si vám co zbylo vod traktací, kus pečeně, nádivky, dejte mi to, já pudu s radostí domu a pěkně vám poděkuju.«

Zapsal jsem si velikonoční zvyk, zachovávaný ještě nedávno na neděli Smrtnou v Jaroměři.

Po polednách po 1. hodině házela zdejší chasa smrt, t, j. zimu, s mostu řetězového' do vody. Dělo se to takto: Ustrojil se hastroš ze slámy, jako mužský, s hlavou, rukama i nohama, a oblékli ho do starých šatů. Dali mu též starý klobouk na hlavu. Když jej takto přistrojili v některém domě, nastrčili hastroše na žerď a nesli ho při hluku a jásání, říkajíce: »Smrt chodí po vsi, má dlouhé vousy, za dva grešle lot«, ? vodě, tady z města na most řetězový. Tu svrhli jej s té žerdě s mostu dolů do vody při nemalém hluku a lomozu, a jakmile spadl do vody a ploval, házela chasa naň kamením rozličně se pošklebujíc. Toť památka slovansko-pohanská, a 'znamenáva aejmu, kteráž proto smrt slove, že svou zimou a ledem všeliký život hubí, moří, usmrcuje, přírodu ví že a moří; protož radujíce se, že už slunce šťastně